Neplatná ustanovení e-shopů

Z průzkumu smluvních podmínek e-shopů, který časopis dTest publikoval, vyplývá, že spotřebiteli jsou upírána jeho práva s odkazem na nezákonná ustanovení obchodních podmínek e-shopů. Posoudit neplatnost takových ustanovení však není snadné a ani kontrolní orgán není všemocný a všudypřítomný (jen pro zajímavost: Česká obchodní inspekce letos při kontrolách e-shopů shledala pochybení v alarmujících 71,8 % případů).

Nejčastější nešvary a nezákonnosti obchodních podmínek českých e-shopů:

1. Nezákonná výhrada změny kupních cen po uzavření smlouvy: změní se směnný kurz, dodavatelé zvýší ceny či to prodejce prostě jen blbě zadá do systému… A kdo (na) to „doplatí“? Podle mnohých prodejců v rozporu se zákonem nakupující. Avšak pamatujte na to, že po uzavření smlouvy je cenu možné měnit jen se souhlasem nakupujícího.
2. „Zkontrolujte si to, nebo bude zle!“ aneb nezákonné přehazování odpovědnosti za doručení bezvadné zásilky z prodejce na spotřebitele.
3. Absence správných informací o právech spotřebitele z tzv. rozporu s kupní smlouvou podle § 616 občanského zákoníku, který stanoví pro spotřebitele výhodný režim při uplatňování reklamací v prvních šesti měsíců od převzetí zboží.
4. Syndrom „Důrazně doporučujeme“ aneb víme, že je nezákonné to tam dát „natvrdo“. Jde o situace, kdy prodejce namísto stanovení (nezákonné) povinnosti kýžené jednání pouze výslovně doporučí. Právně na tom není nic špatného, v praxi však často dochází k zamítání nároků zejména z reklamací poškozených zásilek právě pro nedodržení onoho "doporučení". Doporučení navíc za povinnost často zamění sám spotřebitel a z toho důvodu třeba neuplatní své oprávněné nároky.
5. Nejasné informování o právech nakupujícího formou „je-li kupujícím spotřebitel“ či „je-li smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku“ bez vysvětlení toho, kdo či co vlastně spotřebitelem či oním prostředkem je. Velmi užitečné jsou i informace typu „Na výrobky z obchodu XY se vztahuje záruční doba stanovená platným občanským zákoníkem.“
6. Nepřehlednost podmínek, které jsou důsledkem pokusu o jakousi kompilaci práv a povinností jak v případě, kdy smlouvu uzavírá spotřebitel, tak v případě, kdy je kupujícím podnikatel v jednom sáhodlouhém dokumentu. Z dokumentu pak většinou není možné dostat relevantní informaci, neboť se hemží výrazy a spojení jako "kupující podnikatel", "kupující spotřebitel", jen "kupující" nebo "předchozí 4 body neplatí, v případě, kdy je kupujícím kupující podnikatel".
7. „Strašeníčka“, která mají za cíl odradit spotřebitele od uplatnění jeho práv: „Je možné vrátit i zboží použité, avšak dodavatel má opět právo na úhradu nákladů spojených s uvedením zboží do původního stavu. Tyto náklady mohou teoreticky dosáhnout i plné ceny zboží." „V případě úplného zrušení objednávky kupujícím již potvrzené prodávajícím, a to i po výše zmíněné důvodné neakceptaci změny závazné objednávky ze strany prodávajícího, může prodávající po kupujícím podnikateli požadovat smluvní pokutu (storno poplatek) ve výši 10% z ceny zboží.“