Blockchain
Řada textů na internetu bohužel nešťastně spojuje blockchain a bitcoin v jeden nerozdělitelný celek. To však není pravda. Bitcoin je totiž pouze jednou z mnoha možností využití technologie blockchain. Snad vám tedy tento článek vnese do světa blockchainu jasno.
Jak jej definovat?
Velmi často se stává, že z definice nepochopíme reálnou podstatu věci. Většinou si ji musíme zjednodušit či naopak dovysvětlit, abychom se dostali k jádru problému. Nicméně Microsoft Azure definuje blockchain celkem srozumitelně: „Blockchain je transparentní systém s možností ověření, který mění způsob, jakým přistupujeme k výměně hodnot a prostředků, vynucování smluv a sdílení dat. Tato technologie představuje sdílenou a zabezpečenou účetní knihu transakcí, která je distribuovaná v síti počítačů, místo aby byla u jediného poskytovatele.“
Blockchain má velmi složitou strukturu, ale popis toho, jak ve skutečnosti vypadá, není naopak složitý vůbec. Stačí si pouze jeho název rozložit na dvě slova, tedy „block“, kde se ukrývají data, a „chain“ – řetěz, do nějž jsou tyto bloky spojeny. Naštěstí tato data nelze ukrást pouhým přetržením řetězu, ale jeho ochrana je mnohem komplexnější, než se může podle názvu zdát. Pokud bychom však měli blockchain nějakým způsobem popsat, došli bychom k tomu, že jde o databázi dat řazených v jednotlivých blocích, které na sebe navazují. Platnost tohoto řetězce pak kontrolují všichni členové sítě, v níž se blockchain nachází.
„Block“ a co je v něm Abychom pochopili, jak skutečně blockchain funguje, musíme se podrobněji podívat na bloky, z nichž se skládá. Každý blok v sobě nese určitá data. Může jít o obyčejný text, základní informaci o přihlášení uživatele do sítě nebo o popis transakce – kdo, komu a co poslal – jak tomu je v případě již zmiňovaného bitcoinu. Bloky se však neomezují pouze na jednu informaci na blok. V každém z nich bývá průměrně 500 informací, přičemž velikost jediného bloku dosahuje cca 1 MB (ve výjimečných případech až 8 MB).
Tyto informace však nejsou pouze uloženy v databázi, která by byla volně přístupná. Každá z nich je zašifrována tak, aby se k ní jen tak někdo nemohl dopracovat. Při tvorbě jednotlivých bloků je jeho obsah zašifrován tak, že se promítne do 256bitového (o 64 znacích) hash kódu. Ten je považován za tak unikátní, že bývá velmi často srovnáván s otisky prstů.
