Rozhovor s IT běžci

Vybraným osobnostem ICT světa jsme položili následující otázky:

1. Proč běháte? Jak jste se k běhání vlastně dostal(a)?
2. Kam (kde) nejraději běháte?
3. Běháte jen tak? Nebo máte „chytré“ pomocníky (GPS, krokoměr, měřic tepu, doprovodný vůz...)?
4. Co považujete za svůj největší běžecký úspěch?

Antonín Charvát, generální ředitel Eizo Europe CZ

1. Pro radost a hlavně pro zdraví – takže když je (ráno) vhodné počasí, tak obvykle vyběhnu a lépe se mi pak i začíná pracovní den.
2. Uchvátil mě šestikilometrový okruh v Prokopském údolí nebo desetikilometrová stezka podél Vltavy z Klecánek do Troji a zpět. Je to krásná krajina a čas strávený běháním tak lépe uteče.
3. Dnes se všechno sleduje, vyhodnocuje a analyzuje, takže to platí i pro sportování. Já jsem si oblíbil v mém „chytrém“ telefonu aplikaci „Endomondo“, která mi poskytuje všechny základní údaje, které pro mě mají nějaký význam. Člověk hned ví, zda mu to ten den šlo, nebo ne. Moje výhoda sportovce-amatéra je, že když mi čísla ukážou, že mi to moc nešlo, tak se tomu akorát zasměju, ale žádné další důsledky (ostrá dieta, omezení sexu atd.) to naštěstí pro mě nemá.
4. Už hodně dávno (že si ani nevzpomenu na rok) vítězství v nějakém okresním přespolním běhu. Tehdy jsem se rozhodl, že už dále své zdraví riskovat nebudu a sportovat budu hlavně pro sebe a pro radost.

 František Kučera, product manager, Veracomp

1. Běhám, abych si udržel kondici a také abych se uvolnil od stresu a odreagoval se. Dříve jsem pravidelně sportoval, ale když  jsem skončil, potřeboval jsem nějakou pravidelnost a běhání se nabízí jako naprosto ideální aktivita.
2. Nejraději běhám v přírodě a mám to štěstí, že ačkoliv bydlím v Praze, tak blízko velkého lesa.
3. Běhám pro kondici, aktivní odpočinek, srovnání myšlenek. Nicméně chytré aplikace v telefonech, které mi měří čas, ukazují trasu na mapě a ještě mi hlásí průměrný čas, mě oslovily natolik že je používám pravidelně.
4. Půlmaraton letos v Praze.

 Jiří Lepka, channel sales manager ve společnosti EMC

1. K běhání jsem se dostal (resp. na začátku donutil) v 38 letech, kdy jsem se z přemíry stresu, dobrého jídla, naprostému nedostatku pohybu a nadbytku alkoholu ocitl na hranici váhy 110 kg a obezity prvního stupně. Štvalo mě to dlouhodobě, ale jednoho dne jsem
    se rozhodnul s tím něco udělat a – podotýkám, že bez konzultace s kýmkoliv – obul boty a večer (to aby mě nikdo ze známých a sousedů neviděl) vyběhl na své první čtyři kilometry. Myslel jsem, že umřu, nicméně, dal jsem to. A naordinoval si běh každý den. Bolelo to první dva týdny, nicméně pak si tělo začalo nejen zvykat, ale na pohyb se i těšit. Krásný byl i úbytek váhy: 25 kg za cca osm týdnů (a to pouze pohybem a dosažením pravidelnosti v upravené stravě, žádné hladovky nebo něco podobného...)!
2. Nejraději běhám doma v Beskydech, kde mám vyběhaná svá „kolečka“, zpravidla v přírodě, o vzdálenostech 6, 10, 20 a 30 kilometrů. Nicméně často pobývám i v Praze a hojně si užívám půlnočních běhů osvětlenou Prahou. A když jsem někde v cizině v místě, kde se běhat moc nedá (naposledy v Dubaji), tak to jde alespoň na hotelovém páse.
3. Běhám pro radost a za extra výkony se nehoním. Můj jediný pomocník je GPS v telefonu, kde si načítám celkové kilometry (za dva a půl roku už mám v nohách přes šest tisíc kilometrů). Mým největším kamarádem jsou však běžecké boty – za dobu těch necelých tří let jsem jich strhal už sedm párů (cca tisíc kilometrů na jedny boty). Dalším mým hojně využívaným pomocníkem je kvalitní čelovka, zejména při běhu mimo letní dlouhé dny v Beskydech. Posledním, ale veledůležitým pomocníkem, kterého je nutné zmínit, je skvělý pocit při běhu a po doběhnutí do cíle.
4. Nejsem challenger, který by se honil neustále za rychlejšími časy a delšími tratěmi. Nicméně vážím si sám u sebe několika úspěchů, kterých se mi podařilo na cestě běhu dosáhnout: Své první čtyři kilometry v září 2012, rozběhání se na půlmaraton za necelé čtyři měsíce, svůj první půlmaraton s časem pod 1 hodinu a 45 minut, schopnost vyběhnout na Lysou horu, což je osm a půl kilometru s převýšením 920 metrů.

 Jiřina Julínkova, business development manager ve společnosti EET Europarts

1. S běháním jsem začala v době, kdy jsem seděla v autě několik hodin denně a potřebovala jsem najít něco na srovnání. Můj bývalý kolega mi říkal, že běhání je droga. Když jsem začala, tak jsem „uběhla“ indiánským stylem běhu 1,5 kilometru a myslela jsem pokaždé na jediné: „Běh a droga? To určitě! Nikdy!“ Dala jsem si ale cíl, že když vydržím tři měsíce pravidelně běhat, tak si koupím nové běhací tenisky. A vydržela a drží mě to stále už osm let. Časem jsem pochopila, jak to kolega myslel, a souhlasím…
2. Nejraději za přítelem, ten ale neběhá. Jinak po Zahradním městě v Praze. Je tu spousta zahrádek na koukání se po tom, co roste a kvete, a přitom dost lidí. Při běhu se na ně usmívám a oni mi to někdy trochu rozpačitě vrací, krásný pocit! Běh pro mě musí být zábava, čištění mysli a tohle mi v tom pomáhá.
3. Hodně let jsem běhala jen tak klasicky s iPhonem a sluchátky. Před třemi lety jsem si koupila Nike boty s čipem, stáhla jsem si aplikaci na iPhone a už jsem v tom „jela“. Vloni jsem si koupila NikeGPS hodinky s hruďákem, protože GPS v iPhonu „proměřuje“, takže když vyběhnu, mám na sobě kromě oblečení a tenisek ještě brýle, dokonalá běžecká sluchátka B&O, hodinky Nike a ještě iPhone 5S. Aspoň nepotřebuju žádné závaží pro slabé ženské ruce.
4. Za svůj největší úspěch pokládám první vyběhnutí po operaci, kdy jsem prodělala plastiku v koleni – utrženého předního zkříženého vazu a utrženého menisku. Poprvé rovnou šest a půl kilometru, hodně jsem předtím chodila. Bolelo to, ale ten pocit! Teď už jsou to skoro dva roky od operace a pár stovek kilometrů od té doby přibylo. Kdo jednou začne a vydrží, má to jako doping už na celý život.

Magdalena Sarzynska, Czech Republic & Slovakia pricing lead ve společnosti Dell

1. Běhám převážně pro radost, je to pro mě skvělé nastartování pracovního dne, dává mi to spoustu pozitivní energie. Oba moji rodiče sportovali a vedli k tomu i mě. Běh je naprosto univerzální a flexibilní sport, jelikož člověk potřebuje jen dobrou obuv a už běží...
2. Všude, kde najdu nějakou inspiraci, nejraději v Praze u Vltavy nebo na horách v lese.
3. Nejraději běhám s minimálním množstvím pomůcek, stačí jakákoliv GPS, abych znala svůj výkon a mohla ho vylepšovat. Na delší tratě za mnou jede můj přítel v autě s lékárničkou. (smích)
4. Půlmaraton v Ústí nad Labem, kde padl můj osobní rekord, překonala jsem sama sebe a obohatila se jak sportovně, tak lidsky.

Jozef Cerovský, distribution channel manager ve společnosti Samsung

1. Bola to stávka, že dokážem ubehnúť pol maratón. Jednoducho sme sa posledný deň pred odjazdom na vianočné prázdniny v dobrej nálade v kancelárii stavili s mojim vtedajším (a aj súčasným) šéfom Petrom K. vsadili že dobehnem prvý pražský polmaratón v novom roku. A tak mi nezostalo nič iné, než napísať Ježiškovi aby mi priniesol tenisky a moja dovolenka na horach zacala moju bezecku pripravu. Teraz som behanie trochu vynechával, no vyzerať to na ďalšiu stávku a tak opäť v týchto dňoch začínam s prípravou.
2. Najradšej v pohode v prírode. Bohužiaľ u nás na Barrandove mam smolu, že cesta späť je vždy do kopca, takže je to na zaver vždy náročné. Docela ma bavil beh na pláži v piesku.
3. Musím behať „chytro“ ešte nemám zažité tempo a tak by som dlhšiu trasu neudýchal. Ale určite si z toho zatiaľ nerobím žiadne štatistiky, je to skôr náhradný tréner. Používam hodinky s krokomerom, meracom tepu.
4. Ten polmaratón som dobehol. Žiadne doprovodne vozidlo ma nezobralo. No čas nebol taký aký som čakal, takže niejake šampanské som víťazom musel venovať (Tomáš H. z toho mal veľkú radosť).

Martin Wanke, marketingový ředitel AT Computers

1. Jako většina z nás, i já potřebuji být fit a zadarmo to není. Běhání je dle mého nejlepší aktivita v poměru čas/přínos. Nabíjí mě, uklidňuje a dodává potřebné síly pro každodenní práci. Mimochodem – v AT Computers rekreačně běhá nejméně 17 lidí!
2. Jsem tempový typ, nikoli technický. Při běhu i na kole. Takže ideálně rovinka, vedlejší silnice, hlídání tepu, poslouchání muziky, nesoustředit se, kam šlápnu. Nicméně nejčastěji běhám desetikilometrový okruh 50 % silnice a 50 % překrásná krajina lesem kolem Bobravy.
3. Já jsem na technologie magor! Používám hodinky, GPS a tepový snímač SUUNTO Ambit 2, který je prostě dokonalý. Z oblečení – brýle Rudy Project (pro běh i kolo), oděv Salomon Lab a na nohou mám boty Boost. Hodinky SUUNTO Ambit 2 vyhodnocují snad úplně vše a umí se přizpůsobit dle potřeb (co vidíte na obrazovce, je podle každého z nás). Nejrůznějších sportovních hodinek a pomůcek jsem už vyzkoušel opravdu spoustu. Svůj telefon používám jako hudební přehrávač a hlásič průměrné rychlosti a vzdálenosti (aplikace Nike Running).
4. Moc závodů za sebou nemám. To už chce více času a víkendy raději trávím jinými aktivitami (když jsou tedy volné). Nejdelší běhy mám za sebou půlmaratonské. Daleko častěji ale běhám deset kilásků, protože přínos dostatečný a čas kratší.

Martina Cvrčková, marketing & business development manager ve společnosti Avnet, EMC Business unit

1. K běhání mě přivedla láska, přátelé a další nadšení běžci… A běhám prostě pro ten pocit z něj!
2. Samozřejmě nejlépe venku! Letňany, Stromovka… Někdy sama, někdy s někým dalším a také moc ráda s naším EMC běžeckým klubem.
3. Běhám bez hudby a bez jakýchkoliv měřičů čehokoliv, protože si to chci užít!
4. Že mě to baví čím dál tím víc!

Michaela Mertová, channel marketing manager ve společnosti Hewlett-Packard

1. Běhat jsem začala poměrně pozdě, po skončení vysoké školy. Běh pro mě znamená formu odreagování od běžných povinností, formu relaxace. Je to výborná příležitost si v klidu uspořádat myšlenky, probrat pracovní i mimopracovní záležitosti. Myslím, že nejvíce dobrých nápadů mě napadá právě při běhu.
2. Mám velmi ráda hory a nejraději běhám právě zde. Proto jsem se v posledních dvou třech letech začala věnovat tzv. skyrunningu (tj. běhu v horách, kde se setkává ohromná náročnost tratí z hlediska dosahovaného převýšení, pohybu ve velmi složitém terénu, a často i pohybu ve velkých nadmořských 
3. výškách). Závody se většinou běhají ve „velkých“ horách, tedy Alpách, Pyrenejích. Z českých hor mám nejraději Jeseníky, zejména oblast kolem Kralického Sněžníku. Nejvíce naběhaných kilometrů mám ale z okolí Prahy, kde nejvíce běhám v oblasti Točná, Břežanské údolí, Zbraslav.
4. Mám hodinky s GPS i sporttester. GPS používám pravidelně, v podstatě při každém výběhu. Sporttester používám dost nepravidelně, zejména při intervalových trénincích. Na data se dívám až po doběhu, jak mi to šlo nebo nešlo. Mé chytré hodinky mají prý i funkci „go home“, která by mi měla pomoci, pokud se ztratím, najít cestu zpátky. Zatím jsem ji naštěstí nemusela použít.
5. Velmi těžká otázka, každý dokončený závod je úspěchem. Často závod, který se může z pohledu výsledku jevit jako méně úspěšný, je pro mě důležitý třeba jako zkušenost. Velmi si cením možnosti být členem reprezentace ČR ve skyrunningu. V loňském roce jsem vyhrála MČR v skymaratonu.

Kateřina Váchová, marketing specialist ve společnosti DNS

1. Já vlastně nevím, dělám už tolik sportů, že běh byl logicky další krok. Navíc mám problém se zády a doktoři tvrdí, že běh mi pomůže.
2. Momentálně do Chuchelského háje.
3. Začalo mě hodně bavit Nike plus. Je super, když mi hlásí, že jsem uběhla dva kilometry, a já už lapám po dechu.
4. Nejrychleji jsem zvládla úsek od mého domu k Lůcinému, kdy jsem byla hnána touhou po dobrém jídle a pití.

Lucie Cerhová, marketing manager ve společnosti DNS

1. Dřív z donucení, nyní z radosti. Jsem vděčná kolegům, kteří mě tajně přihlásili na firemní štafetu před pár lety. Byl to tak silný zážitek, že raději běhám pravidelně, abych byla na takovéto srandy připravená.
2. V přírodě, kde se mohu svobodně nadechnout a vydechnout a na dohled není vidět člověka.
3. Kvůli svému orientačnímu (ne)smyslu si beru na nové trasy mobil, abych případně mohla zjistit svoji polohu. U této příležitosti si trasu měřím SportsTrackerem.
4. Zdolání trasy k sousedce Káče na víno s mísou salátu v ruce a s kručením v žaludku.

Pavlína Endalová, business development manager ve společnosti Storage One

1. K běhání jsem byla vedená od dětství. Aktivně jsem se k němu vrátila po narození své dcerky. Líbí se mi jeho jednoduchost a časová nenáročnost. Prostě stačí nazout boty a vyběhnout. Odpočinu si od práce a starostí. Při ničem jiném si nevyčistím myšlenky jako při běhání. 
2.  Bydlím hned vedle Havlíčkových sadů, ten park miluji, takže chodit běhat tam je skoro povinností. Je tam vše, rovinka u řeky, schody, kopce, prostě běžecký ráj. 
3. Pro mne je klíčem si pohyb užít a mít z něj dobrý pocit a ne se mučit. Z tohu důvodu se netrápím přesným počtem kroků, tepů... Občas si ovšem zapnu „Endomondo“ (aplikaci, která mi měří dle GPS uběhnutou vzdálenost a převýšení). 
4. Nepočítám uběhnuté kilometry a nemám ambice být maratonským běžcem. Za úspěch považuji pokud vyběhnu i když prší, padám únavou a nebo jen přemůžu lenost, odměnou mi je ten skvělý pocit a dokonala čistá hlava. Běhání Vás prostě během pár dní pohltí a stanete se na něm závislí.

Yveta Holečková, commercial sales manager CEE ve společnosti Hewlett-Packard

1. Běhám pro radost už od dětství, školní „patnáctistovky“ jsem si vždycky užívala, bavilo mě vyhrávat. Naopak jsem neměla řada krátké sprinty, ty mi nikdy nešly. Než jsem se rozběhla, ostatní už byli téměř v cíli. Na vysoké jsem pak začala běhat ve zkouškovém, pomáhalo to čistit hlavu a také jako každá holka jsem si chtěla sportem udržet figuru. Velký zlom pak přišel asi před pěti lety, kdy jsme se s kolegy v HP domluvili, že zaběhneme Pražský půlmaraton. Tenkrát byly děti ještě hodně malé, volný čas žádný, tak jsem se vydala na svůj první půlmaraton úplně bez tréninku. Respektive víkend před startem jsem ze strachu, že to nedám, šla běhat k Vltavě, uběhla jsem 18 kilometrů, no a řekla si, že ty zbývající tři už dám, a vyšlo to. Zjistila jsem, že jsem „držák“ – umím se kousnout, a ještě mě to i baví. A tak jsem začala běhat.
2. Je mi jedno, kde běhám, ale nejraději běhám sama, respektive se psem. Běh v přírodě je ideální, ale přiznám se, že mám trochu strach, takže se snažím běhat na místech, kde alespoň občas narazím na nějakou živou duši. Hodně mě baví i týmové štafety, krásný je například Vltava run, kdy ve dvanáctičlenném týmu běžíte od pramene Vltavy na Kvildě až do Prahy, 350 kilometrů, cca 10–15kilometrové úseky, ve dne, v noci, nonstop, cca 33 hodin.
3. Nejradši běhám jen tak, baví mě delší tratě, ráda u běhu přemýšlím, myšlenky se rychle míhají, je to krásný odpočinek hlavně pro hlavu. GPS hodinky (Garmin 210) mám ale vždy s sebou a běh si zpětně uploaduju do Runkeeperu. Pokud trénuju na konkrétní závod/cíl, tak běhám i s tepovkou a hudbou.
4. U mě to byl spíš největší běžecký zážitek, byl to můj první plný maraton v Novohradských horách, měla jsem velkou podporu kamarádů, byla to strašně těžká trať (3 000 metrů převýšení), jako klasický horlivý začátečník jsem přepálila začátek, v kopcích pak trpěla křečemi lýtek, na desátém kilometru jsem špatně došlápla a zbytek běžela s výronem a těsně před cílem mě ještě předběhl Dan Orálek (mistr ČR v ultramaratonech), který sice startoval o tři hodiny dřív, ale dobíhal 108 kilometrů. Do Novohradek jezdíme s tlupou kamarádů pravidelně už několik let užít si půlmaraton, ale stejně si říkám, že si tam ten maraton ještě jednou dám.

Klára Benešová, marketingová koordinátorka ve společnosti Brother

1. K běhání jsem se dostala v předchozím zaměstnání, kdy bylo potřeba si sem tam „vyčistit” hlavu. Časem jsem spojila příjemné s užitečným a přibrala k běhání pejska, takže už pátým rokem mám já i můj pes spojené ranní venčení s běháním. Chodíme běhat denně kolem šesté ráno, proberu si v hlavě události předchozího dne, promyslím si, co mě čeká a co musím zvládnout.
2. Nejraději běháme na chatě v Jižních Čechách, hlavně kvůli rozmanitosti tras a kvůli tomu, že pes může běžet bez vodítka.
3. Nejprve jsem běhala bez jakýchkoliv pomůcek a vymožeností. Časem jsem začala běhat s tepovým měřičem, ale hrudní pás mě docela omezoval, nepodařilo se mi najít takovou velikost, která by mi „nesjížděla” dolů. Takže jsem časem běhala zase jen tak. Nyní již delší dobu běhám s chytrým telefonem, na kterém mám zdarma dostupnou aplikací Runtastic a jsem nad míru spokojená. Mám v sobě zdravou míru soutěživosti, a když mě aplikace sem tam sama od sebe pochválí, že se třeba zlepšuju nebo že jsem na dobré cestě k dosažení cíle, tak mě to potěší a „nakopne” do dalšího běhání.
4. S běžeckými úspěchy je to složité, neběhám, abych se účastnila závodů, běhám pro sebe a pro svou radost a pohodu. Sama za úspěch považuji, že si zlepšuji časy, že dokáži vyběhnout kopec bez většího zadýchání, že si zlepšuji výdrž a trasy, které jsem dřív běhávala, mi nyní přijdou krátké.