Nejde pouze o to, jestli má Evropa vlastní AI nebo ne, to je jen jedna vrstva problému. Skutečné riziko, které se týká každé firmy bez ohledu na to, kde sídlí, je mnohem prozaičtější: být zavěšený na jediném modelu nebo jediném dodavateli v technologii, na které dnes stojí čím dál větší část provozu. Firma, instituce nebo tým, který svůj provoz postavil výhradně na jednom modelu, riskuje, že o něj může v řádu hodin přijít.

Pátek jako každý jiný a cizincům najednou zhasla AI

V půlce června letošního roku americká vláda nařídila firmě Anthropic, aby zahraničním uživatelům, tedy mimo USA, ale i cizincům uvnitř USA, odebrala přístup ke dvěma nejvýkonnějším modelům, Claude Fable 5 a Mythos 5. Šlo o důsledek vývozních omezení amerického ministerstva obchodu. Anthropic na tak široce formulovaný příkaz nedokázal reagovat jinak než vypnutím obou modelů úplně pro všechny, protože nebyl schopen za pár hodin rozlišit uživatele podle národnosti. Bylo to, jako by někdo chtěl zavřít jednu pumpu na hranicích a místo toho musel zastavit celou dálnici. Ministerstvo dotyčná omezení koncem měsíce zrušilo a Anthropic přístup k oběma modelům následně obnovil. Výpadek tak nakonec trval necelé tři týdny, ale pro firmy, které na těchto modelech stavěly svůj provoz, to byla citelně dlouhá doba bez náhrady.

Ať byla výchozí obava na straně Washingtonu oprávněná nebo ne, výsledek je stejný. Jedno rozhodnutí jedné instituce dokázalo v řádu hodin odříznout uživatele po celém světě od nejvyspělejších modelů, které používali, a trvalo skoro tři týdny, než se vrátili k normálu. To, že se přístup nakonec obnovil, na podstatě věci nic nemění: firmy, které si pár týdnů nemohly svůj nástroj sami vybrat ani ovlivnit, se o tom dozvěděly ze dne na den a stejně tak rychle mohou takové rozhodnutí zažít znovu.

Řešením není nejlepší model, ale smysluplná orchestrace

Omezení dvou modelů samozřejmě neznamenalo AI blackout. Uživatelům zůstaly k dispozici starší modely a konkurenční nabídky. Přesto to ukázalo na křehkost a provázanost celého AI ekosystému.

Nejde jen o to, že by si firmy nemohly nechat AI vyhodnotit hospodářské výsledky nebo napsat interní podklad. Na zahraničních modelech, amerických i asijských, jsou závislé nadnárodní korporace, vědecké týmy i veřejná správa. Nejenom Evropa se tak v digitální ekonomice chová trochu jako nájemník, který si zvykl na pohodlný byt a najednou zjišťuje, že smlouvu může majitel ukončit z hodiny na hodinu. Měli bychom se proto soustředit na to, abychom byli konkurenceschopní vůči zahraničním trhům s AI, a především abychom na nich nebyli bezvýhradně závislí.

Případ Anthropic ale ukazuje ještě jednu věc, na kterou se v debatě o nezávislosti často zapomíná: nestačí mít přístup k umělé inteligenci obecně, důležité je nebýt zavěšený na jediném modelu nebo jediném dodavateli. Firmy, jejichž provoz stál výhradně na Fable 5 nebo Mythos 5, se ze dne na den ocitly bez nástroje, na kterém byla postavená jejich práce, a neměly náhradu. Kdo má naopak procesy navázané na víc modelů od víc dodavatelů, ustojí podobný výpadek lépe. Prostě přepne na jiný model. Diverzifikace mezi modely by proto měla patřit do stejné úvahy jako nezávislost na konkrétní zemi.

Různé modely jsou dnes dobré v různých věcech. Firma, která svůj provoz postaví na orchestraci, tedy na vrstvě, která umí úlohu poslat tomu modelu, jenž se pro ni nejlépe hodí, a v případě potřeby ji přesměrovat jinam, získává dvě věci najednou: lepší výsledky pro každou konkrétní úlohu a zároveň odolnost vůči výpadku jednoho článku řetězce. Když vypadne jeden model, systém dál funguje, jen s trochu jinými parametry.

Ostatně tempo, jakým se dnešní „nejlepší“ model mění, je samo o sobě argumentem pro diverzifikaci. Necelý týden po obnovení přístupu k Fable 5 a Mythos 5 spustilo konkurenční OpenAI vlastní novou řadu modelů GPT-5.6 (Sol, Terra a Luna). To je další důvod, proč stavět firemní provoz na aktuálně „nejlepším“ modelu jednoho dodavatele je riskantní: pořadí na žebříčku se mění rychleji, než firmy stihnou nový model plně nasadit.

Sto miliard a místo na Zbraslavi

Česká vláda v tom ohledu udělala krok, který stojí za pozornost. Na začátku léta totiž schválila projekt AI Gigafactory, velké datové centrum pro trénink a provoz nejvýkonnějších AI modelů na českém území. Cílem je podle MPO posílit bezpečnost a nezávislost Česka v AI ve strategických oblastech, jako je zdravotnictví, armáda nebo průmysl.

Čísla za projektem jsou nemalá: investice kolem 100 miliard korun, z toho přibližně 70 miliard od soukromého investora Českých Radiokomunikací, 15 miliard od českého státu a 15 miliard od Evropské komise. Datové centrum by mělo vzniknout na pražské Zbraslavi a sloužit veřejnému sektoru, výzkumu, univerzitám i startupům.

Pořád je to ale jen vstupní lístek do hry, ne výhra. Česko se uchází o místo v evropské soutěži EuroHPC, jejíž výsledek se má rozhodnout začátkem roku 2027, a o podobné projekty se přitom ucházejí i další země. I tak je rozhodnutí vlády krokem správným směrem. Ukazuje se, že téma technologické nezávislosti přestává být jen řečnickou figurou v politických prohlášeních a začíná mít konkrétní rozpočet i adresu.

Otázka, kterou by si měla klást každá firma

Epizoda se společností Anthropic nebyla útokem na Evropu a nemusela se nikoho z nás nikdy přímo dotknout. Přesně to je na ní ale nejvýmluvnější: vůbec to nezáviselo na nás. Projekty jako AI Gigafactory dávají smysl v dlouhodobém horizontu let. Ale odolnost proti podobným výpadkům si může – a měla by – budovat každá firma už teď, bez ohledu na to, jak dopadne evropská soutěž o vlastní infrastrukturu. Otázka tedy zní hlavně, jestli má vaše firma plán pro den, kdy jí vypnou model, na kterém dnes staví.

Auror komentáře: Roman Berglowiec, CEO společnosti Everbot