Splácím, ale nemám

Před několika týdny jsem se na tomto místě podělila o zkušenosti s opravou mého automobilu. Zajímavých automobilových historek mám však více. Posuďte sami.

Kamarádka si nedávno koupila v autobazaru ojeté auto, které ji stálo 85 000 korun. Tolik peněz pohromadě neměla, a tak si vzala půjčku. V bazaru si zkontrolovala papíry od vozu, projela se v něm a složila na jejich účet zálohu pět tisíc korun a dohodli se, že jí auto v pondělí přivezou.

Od pondělního rána byla jako na trní. Prodejce z autobazaru se však ozval až v sedm hodin večer s tím, že už je na cestě, omluvil se, že měl hodně zákazníků a že proto nestíhá. „No jasně, oni se v bazaru netrhnou dveře,“ pomyslela si. Nic ale neřešila a čekala dál. Zanedlouho už prodejce dorazil, vyřešila se smlouva a veškeré dokumenty s tím spojené, kamarádka sedla do auta a objela několikrát blok, aby si ještě zkontrolovala, zda je opravdu vše v pořádku. Bylo asi čtvrt na devět, když konečně zaparkovala auto na parkovišti u autobusové zastávky.

„Ráno šel přítel do práce a volal mi, že auto tam není,“ vypráví kamarádka. Prošli spolu parkoviště, obešli celé okolí, ale nikde nic. Volali tedy na polici, zda jim auto neodtáhli, protože neměli SPZky, ale také nic. A tak jeli na policii nahlásit krádež. Na policejní stanici se vše sepsalo do protokolu a policisté kamarádce rovnou řekli, že je velice nízká pravděpodobnost, že by se auto našlo.

A tak bude ještě 19 měsíců splácet něco, v čem seděla pět minut.