Sedm až dvanáct procent byznysu na půlnoční

Kamarád z vinárny Pampinus na Proseku (nabídka široká, vína dobrá, skvělé francouzské sušené klobásky a francouzské a italské sýry – zvláště na jeho pravé italské gorgonzole doslova „ujíždím“) mě vyprovokoval k návštěvě štědrovečerní půlnoční mše. Naposledy jsem byl na půlnoční snad před třemi roky. Pro jistotu jsme se měli sejít před jedenáctou (večerní), abychom se do toho malého proseckého kostela vešli.

I přípravy byly důkladné. Poskytnul jsem termosku, vinárník svářo fortifikované Cimrmanovou hořkou. Rozsvíceno, ale vstupní mříž zavřena. Zavolal jsem na mihnoucího se faráře, kdy bude otevírat. Že prý půlnoční už byla, od deseti, on na to. Já na něj, že to je přece nekázeň. Co, nekázeň, prostě sabotáž! Zasmál se nezúčastněně, že to bylo i v novinách. Zeptal jsem se, zda to snad nebyla řádková inzerce v Annonci. Nene, prý celá stránka v MF Dnes. Vzpomněl jsem si, jak jsem před pár dny četl na Seznamu, že jsme jedním z nejateističtějších národů na světě, že v Boha věří snad jen dvanáct procent lidí, a že pravidelně chodí alespoň jednou měsíčně do kostela dokonce pouhých sedm procent lidí. To už se ale přece začíná blížit procentuálnímu zastoupení homosexuálů a lesbiček v populaci, to není víra, ale odchylka! Začal se tvořit hlouček dalších, kdo si bláznivě mysleli, že půlnoční se slouží o půlnoci.

Svářo chutnalo skvěle. Dokonce i jeden ajťák z Letňan přišel. Ohlédnul jsem se přes rameno a uviděl rozsvícený obchoďák, kde ještě ten den byznys fungoval, jak měl. Vsadím se, že kdyby stála vedle mešita a nastal čas modlení mohamedánů, byla by jich plná. S oblibou a nadsázkou tvrdím, že rozdíl mezi křesťanstvím a islámem je zhruba čtyři sta let. Kšeft, ten ale fungoval vždycky. Ona je totiž i ta víra v podstatě dobře fungující byznys, ale takhle...?

Vzpomeňte si někdy, až bude lomcovat v normální pracovní době zamčenými mřížemi u vaší prodejny zákazník. Nepůjde si pak kliknout do Alzy?