CNAPP aneb řízení kybernetické bezpečnosti v době multicloudové

11. 4. 2024. (redaktor: František Doupal, zdroj: Anect)
Většina firem v Česku již alespoň část svých systémů či aplikací provozuje v cloudu. Ať už jde o kombinaci privátního a veřejného cloudu, nebo více komerčních dodavatelů. Tento trend bude nadále posilovat, vedle mnoha výhod ale zároveň zvyšuje i nároky na komplexní zabezpečení firemního provozu. Proto se v poslední době stále častěji skloňuje zkratka CNAPP.

Jak už napovídá samotný název, CNAPP (Cloud-Native Application Protection Platform) je především řešením, které umožňuje automatickou ochranu aplikací běžících v cloudovém prostředí. Jde o bezpečnostní platformy se širokým záběrem, které sdružují až desítky jednotlivých kyberbezpečnostních funkcí či nástrojů. Díky tomu umožňují získat dohled a kontrolu nad celým životním cyklem aplikací (od fáze vývoje až po jejich provoz) napříč nejrůznějšími cloudovými prostředími. Jejich výhodou je mimo jiné jednotná správa a jednotná úroveň bezpečnosti napříč nejrůznějšími cloudy – interními či veřejnými. Veškeré bezpečnostní funkce, jako jsou například ochrana samotných aplikací, správa identit a přístupu, detekce hrozeb a reakce na ně, probíhá v jednom nástroji, který automaticky hlídá veškeré jejich prvky, ať se nachází kdekoli.

CNAPP mohou využít všechny firmy, které využívají multicloudovou strategii, zvlášť přínosný je ale právě u společností, které v těchto cloudových prostředích provozují či vyvíjejí vlastní aplikace. Může jít třeba o internetové či mobilní bankovnictví, platformy pojišťoven, větší e-shopy nebo jakékoli rezervační systémy či systémy veřejné správy. 

„Výhodou CNAPP je mimo jiné to, že poskytuje nepřetržitou kontrolu a ochranu aplikací během celého jejich životního cyklu. Od počátečního kódování přes jejich stavbu až po samotný provoz. Nahrazuje přitom řadu nástrojů, které nyní společnosti využívají, ale které často nemají společné řídicí rozhraní. Díky tomu snižuje pracnost ovládání a zároveň snižuje riziko, že některá z kritických chyb zůstane neodhalena,“ uvedl Ivan Svoboda, poradce pro kybernetickou bezpečnost společnosti ANECT.

Nástroje typu CNAPP tak reagují mimo jiné na fakt, že vývoj aplikací je dnes kontinuální činností, při které na jedné straně vývojáři neustále tvoří nové verze kódu podle požadavků z byznysu a při níž je zároveň potřeba tyto nové verze průběžně zapojovat do reálného provozu. V tomto režimu (tzv. CI/CD pipeline neboli Continuous Integration / Continuous Delivery) se tedy vše děje současně a existuje zde i široký prostor pro vznik kritických chyb. Zároveň se však minimalizuje čas na jakoukoliv bezpečnostní kontrolu. Jak tedy zapojit do tohoto kontinuálního procesu neustálých změn také někoho za kyberbezpečnost, ale tak, aby nebyla ohrožena rychlost, flexibilita a dynamika toho vývoje?

Každá aplikace se skládá z tisíců komponent

Jedním z hlavních rizik při tvorbě aplikací je dnes fakt, že se skládají z tisíců mikrokomponent, které pocházejí z různých zdrojů a o kterých je potřeba mít přehled. Některé části kódu píšou interní vývojáři přímo pro konkrétní aplikaci, některé si vypůjčí z jiných interních aplikací a u některých použijí například open source kódy z GitHubu. U řady aplikací se přitom objem skutečně nového kódu pohybuje pouze v jednotkách procent nebo dokonce promile. Části kódu se následně skládají do stále větších balíčků, které se potom často ukládají v tzv. kontejnerech, ze kterých je postavena celá aplikace. „Zde je potřeba připomenout, že každá jednotlivá zranitelnost v kódu může při běhu aplikace vést ke stovkám různých zranitelností. Proto je zapotřebí nejen prvotně otestovat bezpečnost všech jejích komponent, ale mít o nich dokonalý přehled. Odkud jaká komponenta pochází a zda se náhodou v průběhu času neukázalo, že obsahuje nějakou zranitelnost, případně zda se v průběhu času nezměnila, a pokud ano, tak jak. To vše je samozřejmě potřeba dělat nepřetržitě a automaticky na pozadí, aby bylo možné včas zareagovat a nebezpečnou část co nejrychleji opravit nebo vyměnit,” vysvětlil Ivan Svoboda.

Zatímco bezpečnost samotného kódu a aplikace řeší vývojáři nástroji typu SAST a DAST (Static/Dynamic Application Security Testing), jejichž cílem je odhalit chyby v samotném kódu (statické testování) či při běhu samotné aplikace (dynamické testování), pro přehled o jednotlivých komponentách se využívají nástroje typu Software Composition. Ty fungují jako živá komponentová databáze dané aplikace, která upozorní na možná rizika. Pokud aplikace využívá ke svému provozu API rozhraní, přidávají se ještě nástroje na zajištění bezpečnosti tohoto propojení, tzv. WAAP (Web Application and API Protection).

Chránit je potřeba také samotné workloady a podkladovou infrastrukturu

Ochranu jednotlivých kontejnerů nebo obecně prostředí, ve kterém se skládají dohromady dílčí části kódu a ve kterém následně běží jednotlivé aplikace, mají na starosti nástroje typu CWPP (Cloud Workload Protection Platform). Ty poskytují komplexní ochranu aplikací v prostředí, ve kterém tyto části běží. Ať už jde o virtuální servery, kontejnery, nebo aplikace postavené na bezserverových službách. Typicky jde o to, jak jsou jednotlivé komponenty a kontejnery nakonfigurované, zda v nich nejsou neošetřené zranitelnosti, které části spolu za provozu komunikují, kudy a kam tečou data, a především co jednotlivé komponenty dělají, resp. je jim dovoleno dělat. „Platformy CWPP integrují mnoho bezpečnostních prvků, které každý IT administrátor zná ze světa fyzických serverů, jako je skenování zranitelností, blacklisting/whitelisting, hardening, pokročilé typy firewallů či endpoint detection and response,“ vysvětlil Petr Mojžíš, security architect společnosti ANECT.

Mezi další vrstvy, které je třeba hlídat, patří obecně infrastruktura, na které jednotlivé aplikace běží. Například pokud aplikace funguje na virtuálních datových centrech nebo na privátním cloudu, je potřeba vědět, že vše je postaveno tak, aby nebylo možné se do tohoto prostředí nabourat a exfiltrovat například citlivá data. Stejně tak u veřejného cloudového poskytovatele je třeba zajistit správnou konfiguraci této infrastruktury a to, jaká data jsou kde k dispozici. Zda je vše v souladu s interními bezpečnostními politikami nebo legislativou typu NIS2. Zodpovědnost poskytovatelů cloudu je totiž velmi striktně omezena a většina zodpovědnosti je na jejich zákaznících. K tomu všemu slouží Cloud Security Posture Management (CSPM). Ke správě identit a přístupových práv uživatelů i jednotlivých aplikací v cloudovém prostředí se potom používají CIEM nástroje (Cloud Infrastructure Entitlement Management).

Jeden nástroj vládne všem

Tradiční bezpečnostní nástroje, které jsou navrženy pro ochranu klasických onpremise sítí a koncových bodů na místě (firewall, antivir, XDR apod.) už však s přechodem na cloudové technologie a služby nestačí. S rychlejšími cykly vydávání jednotlivých verzí a vylepšení aplikací či moderními metodami vývoje aplikací (CI/CD pipeline, kontejnery, serverless funkce, Kubernetes apod.) jejich využitelnost a účinnost klesá. Hlavním důvodem je, že pracují izolovaně a nezvládají dostatečně pružně reagovat na neustálé změny, které se dějí jak na straně vývoje, tak na straně prostředí, ve kterém aplikace běží.

Firmy tak často mají zabezpečené některé z výše vyjmenovaných tradičních oblastí, zatímco u cloudových mají naopak větší či menší nedostatky. Typickým prohřeškem je například jednostranný důraz na zabezpečení provozu aplikací bez toho, aby měly dobrý přehled o tom, z čeho jsou poskládané a jestli se v jejich základu neobjevuje nějaká komponenta, u které byla objevena kritická zranitelnost. „Obecně můžeme říci, že nedostatečný přehled o zranitelnostech a konfiguračních chybách v různých částech aplikace i infrastruktury (od kódu přes konfiguraci prostředí, ve kterém fungují až po samotný jejich provoz) je jedním z kamenů úrazu u většiny firem,” řekl Petr Mojžíš.

Dalším typickým problémem je důraz na vizibilitu bez toho, aby následoval automatický patch management. „Když už mají firmy dobrý přehled o tom, co se v jejich síti či aplikaci děje, tak ve chvíli, kdy se vyskytne problém, už často nevědí, jak s ním naložit. Pokud navíc různé nástroje objeví různé problémy, podle našich zkušeností firmy často selhávají v prioritizaci těchto událostí,” dodal Mojžíš.

Díky tomu, že CNAPP integruje všechny výše popsané principy a nástroje do jedné platformy s jedním řídicím centrem, a díky tomu, že funguje jako zastřešující nástroj nad všemi cloudovými prostředími, umožňuje firmám řadu těchto problémů efektivně řešit. Na to ostatně reaguje i v úvodu zmiňovaná společnost Gartner, která organizacím doporučuje, aby se zaměřily na pokrytí celého životního cyklu cloudově nativních aplikací: od vývoje až po samotnou produkci. Zároveň by měly komplexně skenovat vývojové artefakty a cloudové konfigurace, řešit viditelnost v reálném čase a mít povědomí o konfiguraci aplikací pro prioritizaci nápravy rizik. Při vypršení izolovaných smluv pro nástroje typu CSPM a CWPP potom Gartner doporučuje zvážit přechod na CNAPP, který umožňuje zjednodušit správu bezpečnostních řešení a zároveň snížit počet jejich dodavatelů.

„CNAPP je v obecné rovině vhodný pro širokou škálu podniků, od malých start-upů po velké korporace, které využívají cloudové služby. Jeho flexibilita a škálovatelnost umožňují přizpůsobení potřebám různých podniků, ať už v oblasti zpracování velkých objemů dat nebo zajištění bezpečnosti citlivých informací. Největší přínos má ale právě pro větší firmy vyvíjející vlastní aplikace v multicloudovém prostředí. Těm umožňuje zjednodušit správu bezpečnostních řešení a zároveň snížit počet jejich dodavatelů,” uzavřel Ivan Svoboda.

Podobné články

České podniky čelí většímu počtu kyberútoků než organizace v okolních zemích

26. 4. 2024. (redaktor: František Doupal, zdroj: Check Point)
První čtvrtletí roku 2024 přineslo další posun v kybernetických válkách. Kyberbezpečnostní společnost Check Point Software Technologies zaznamenala výrazný nárůst kyberútoků, kdy v 1. čtvrtletí 2024 došlo k 28% nárůstu průměrného počtu kybernetických útoků na jednu organizaci v porovnání s posledním čtvrtletím roku 2023. Největší nápor směřuje na vzdělávací a výzkumné organizace. Čtěte více

Eviden monitoruje na dark webu ukradená data a pomáhá tak firmám předvídat kybernetické hrozby

25. 4. 2024. (redaktor: František Doupal, zdroj: Eviden)
Eviden svým zákazníkům poskytuje službu prediktivní bezpečnosti založenou na řešení LUMINAR monitorující únik citlivých informací do prostředí dark webu. Jde o službu, která firmám na základě kontinuálního monitoringu umožňuje vyhledávat a sledovat data a informace, které by útočníci mohli zneužít pro kybernetický útok a proaktivně tak přijímat preventivní opatření. Čtěte více
Scott Tyson, ředitel prodejního kanálu MSP pro oblast EMEA ve společnosti Sophos

Scott Tyson (Sophos): Pojďte s námi udávat trendy v kybernetické bezpečnosti

24. 4. 2024. (redaktor: František Doupal, zdroj: DCD Publishing)
Při příležitosti pražského setkání MSP partnerů jsme měli možnost hovořit se Scottem Tysonem, ředitelem prodejního kanálu MSP pro oblast EMEA ve společnosti Sophos. Mluvili jsme o spravovaných službách, řízené detekci a reakci na hrozby, budování vztahů s obchodními partnery a mnoha dalších aspektech oboru, které budou podle společnosti Sophos udávat směr vývoje celého odvětví. Čtěte více

Pět největších trendů v oblasti SASE pro rok 2024

19. 4. 2024. (redaktor: František Doupal, zdroj: Fortinet)
Situace na poli kyberbezpečnosti je komplikovaná. Společnosti využívají tzv. hybridní pracovní sílu, desítky aplikací a třeba i řadu IoT zařízení. Jedním z řešení možných otázek může být přístup SASE (Secure Access Service Edge), na který se v následujícím komentáři zaměřila společnost Fortinet. Čtěte více