Manažerská móda

23. 9. 2012. (redaktor: Richard Voigts, zdroj: DCD Publishing)
Pražská oblastní organizace ČMA uspořádala na Perštýně v klubu Golem již 197. setkání, tentokrát na téma „Manažeři a móda – u nás a v zahraničí".
Zleva Antonín Šimon, módní návrhář, Míla Petrová, poradce na módu z ateliéru Otto Blanc, Ivo Gajdoš, viceprezident ČMA, pořádající Pražského manažerského klubu

Hlavní náplní byly největší prohřešky v odívání a základní jednoduchá pravidla pro odívání mužů, vývoj módních trendů a jak si s nimi poradit, odlišnosti v oblékání Češi vs. Francouzi, Němci, Italové apod., košile, boty a další doplňky pro muže.


Setkání uvedl Ivo Gajdoš, viceprezident ČMA, poté vystoupili Míla Petrová, poradce na módu z ateliéru Otto Blanc a Antonín Šimon, mladý, talentovaný designér u Raf Simons. Přítomna byla i Mirka Mašinková, módní návrhářka.

Prohřešky, pravidla a psací stroj

Míla Petrová uvedla, že pravidla pro muže jsou jednoduchá, avšak o to náročnější. U žen je tomu přesně naopak. Když muž pravidla poruší, jsou ale hned vidět. Týkají se pouze obleku. Když například muž použije jiné sako a jiné kalhoty, už nejde o formální oblečení. Žena se může dopustit více extravagantností, o to horší však jsou potom důsledky. České a zahraniční pojetí u formálního oblečení se navíc liší.
Číslem jedna je vždy barva. Rozhodnete-li se pro špatnou, vyhodili jste peníze. Dále jsou to střih, košile a doplňky.

(Psací stroj hned napoprvé s jeho šedými kalhotami a modrým sakem neprošel, a to měl dokonce oči kravatou vypoulené.)

Sako

Štíhlí muži s širšími rameny by měli volit jednořadové sako (psací stroj zázrakem momentálně prošel, alespoň s tou jednou řadou knoflíků). Nikdy se u saka nezapíná spodní knoflík.
Oblek s vestou se nosí hlavně tam, kde je společensky neúnosné, aby muž odložil sako a zůstal pouze v košili s dlouhými rukávy, anebo muž je pouze zimomřivý. Výstřih vesty by měl být nepatrně vidět ve výstřihu saka. Spodní knoflíček u vesty by měl zůstat nezapnutý. Dvouřadé sako se nerozepíná; projmuté (vypasované) sako je slušivější. Kapsy saka bývá profesionálně zastehovaná a nemá se párat – plní pouze dekorativní účel.

(Psací stroj prošel tak napůl, po večeři mu nešel zapnout ani vrchní knoflík saka. Psací stroj navíc nepozná jednořadé sako od dvouřadého.)

Kalhoty – v Česku a psací stroj naopak

Správná délka kalhot je délkou nohavice nad horní okraj podpatku, v Anglii nad horní okraj paty boty. Platí zásada lepší kratší, než delší. V Česku však pravý opak. Záleží však také na druhu nošených bot.

(Psacímu stroji je zhusta nepřímo vyčítán nečeský původ – pro nedostatečnou délku většiny jeho kalhot. Po pravdě se tak psací stroj sám cítí, zejména když najde s detektorem kovů cokoliv keltsky bronzového, nebo když slyší skotské dudy. Psací stroj nosí na krku stříbrný keltský triskel.)

Košile

U košile se tvar límce neprávem zcela opomíjí.
Límeček s propínacími knoflíčky – „soft roll collar“ = button down je nejméně formální volbou. Má velmi ležérní vzhled a nenosí se do autoritativního obleku a už vůbec ne do dvouřadého obleku.
Klasický rovný typ límce –„turndown collar“ = Kent – vzdálenost mezi špičkami límečku může být rozdílná. Vysoký límeček umožňuje nosit široké nebo mohutné kravaty. Špičky by neměly být příliš dlouhé. Typické otevření – vzdálenost špiček – je široká asi 5-6,5 cm.
Cutaway collar“ = Hai – otevřený neboli žraločí límec, špičky směrované ven. Límeček dělá prostor pro uzel kravaty.
Rukáv košile nesmí sedět mimo trojúhelník mezi dvěma stranami límečku. Rukáv košile nesmí být skrytý pod rukávem saka.

Kravaty a motýlky

Nejvhodnější materiál pro kravaty je hedvábí. Tradiční barvou je červená v mnoha odstínech
Další podkladové barvy – námořnická modrá, černá, žlutá, zlatá, šedá, tmavošedá, ecru. Vzory – diagonální proužky, kašmírové vzory, drobné geometrické motivy.
Motýlek je považován za konzervativní byznys oblečení, ceněn je ručně vázaný motýlek.
Ponožky možno i bílé, ale...
Kalhoty tmavé – ponožky tmavé, barevné (khaki apod.) kalhoty – ponožky přizpůsobit botám, anebo kalhotám.  Černé, tmavě hnědé a tmavě modré ponožky mají tvořit základ šatníku. Bílé ponožky lze jen k bílým botkám a bílému lněnému obleku.

(Psacímu stroji jednou okamžitě uvolnili kravatu, když omdlel. Nebylo to sice kravatou, ale rovnice platí, protože kravata škrtí.)

Boty

Boty k obleku musejí být pouze na kůži, nikoliv na platformě (pryži). Mokasíny se hodí jenom k neformálnímu obchodnímu oblečení.

Plášť

Plášť chrání před nepřízní počasí, demonstruje, že jeho majitel je na cestě, neukazuje styl oblečení, nemusí ladit s oblekem, měl by být s oblekem ve velkém kontrastu.

Neformální byznys oblečení na závěr

První obleky se objevily při sportovních aktivitách. Oblek poté pomalu ztrácel příchuť oblečení pro volný čas a stal se společensky přijatelným oděvem do zaměstnání. Na konci 19. století se opět začala nosit kombinace zvlášť ušitého saka a kalhot, a to především na sport, přesněji řečeno na hon. Teprve ve 20. létech minulého století se objevila tvídová saka bez pásku a podélných záhybů na zadním díle. Tato saka se nosila nejen na hon, ale i ve volných dnech a jako alternativa k obleku. Základní linie neformálního oblečení nemůže být sestavena bezmyšlenkovitě. Ležérní oblečení musí být důvěryhodné a spolehlivé. Nemůže vzbuzovat dojem, že společnost dělá ukvapená rozhodnutí, provádí nekvalitní práci.

(Psací stroj saka nesnáší vůbec a nechápe, jak může být něco tak svazujícího až škrtícího považováno za ležérní.)

Fotogalerie: