Radek Jaroš - horolezec, který zdolal 13 ze 14 osmitisícovek

Jak důležité jsou lidské vztahy mezi horolezci při dlouhých expedicích? Pro úspěch výpravy je klíčové, aby si spolu lidé sedli. Mé začátky v Himaláji nebyly příliš pozitivní, kromě sportovního nezdaru to vždy nefungovalo lidsky. Proto jsem začal redukovat velikost výpravy z až deseti lidí na maximálně čtyři, a najednou jsme byli úspěšnější. Mění se v průběhu let, co lezete, složení výbavy, kterou si berete do hor? Obrovským způsobem. Kromě nutného horolezeckého vybavení si vozíme foťáky, kamery, notebooky, satelitní telefony, speciální baterie, dobíječky. Dříve jsme si muziku vozili v podobě walkmana, dvaceti kazet a krabice baterií, dnes stačí malý MP3 přehrávač a solární dobíječka. Před třemi lety jste na Gasherbrumu vyzkoušel přímý přenos ze čtvrtého výškového tábora prostřednictvím notebooku Lenovo. Berete počítače takto vysoko na každou výpravu? Běžně počítače používáme v základním táboře – pro vyřizování e-mailů, odesílání a archivaci fotografií, případně pro sledování filmů po večerech. Výš je jinak nenosíme, každé deko navíc je nahoře znát. Když jsme v roce 1998 chtěli udělat přenos ze základního tábora pod Everestem, vytáhli jsme tam náklaďák plný přenosového materiálu, čítající kromě jiného čtyřmetrovou parabolu. Když jsme ten samý přenos plánovali z Gasherbrumu, stačil jeden notebook a malý satelitní vysílač, který jsme hodili do batohu. Mění se funkčnost počítače s tím, jak roste výška, či klesá teplota? Spousta expedic má problém s tím, že se v horách počítač nafoukne a přestane fungovat displej. Klesající tlak dokáže z balení chipsů udělat nafouklý, tvrdý balon. Já mám opačnou zkušenost – jednou jsem si na začátku expedice notebook Lenovo poškodil a vytekly tekuté krystaly. Přes celý displej jsem měl černou čáru. Bál jsem se, že se zhorší, ale naopak, jak jsme stoupali výš, tak se to samo to zacelilo a čára zmizela. Ten notebook mimochodem funguje do dnes. Vydrží v takovém mrazu baterie? Ty samozřejmě dostávají zabrat. Mráz nedělá dobře žádnému elektronickému zařízení. Proto vozím dvě až tři, a poskytuji jim speciální péči. Spím s nimi třeba ve spacáku. Vozíte si na expedice nějaké typicky české potraviny? Spíše než potraviny vozíme delikatesy, na které jsme z domova zvyklí. Také si do Himaláje posíláme pivo, takže si k obědu nebo večeři občas dáme. Nesmím zapomenout na slivovici. Tou v základním táboře začínáme den, jak se říká na „vypálení červa“. Jak vypadá domácí fyzická příprava na expedici? Průběžně se udržuji v kondici, snažím se trénovat denně. Díky tomu pak ani nemusím moc ladit formu do hor. Mezi horolezci se říká, že Everest, respektive všechny osmitisícovky, se neptají, co člověk dělal poslední tři měsíce, ale poslední tři roky.