Trpný rod a dojmologie

„I think that somebody here was trained in a wrong way,“ slyšel jsem před více lety, jak cedil mezi zuby do běla vzteky rozsvícený Angličan své české kolegyni, manažerce s pečlivě upravenou „fasádou“, cupitající vedle něj drobnými krůčky znamenajícími pracovní vytíženost, ale také podřízenost. Pěkně slušně po Anglicku, v trpném rodu, avšak zároveň naprosto jasně a v zásadě adresně, včetně náznaku dalšího dopadu. Volně přeloženo do češtiny: „Na tuty jste se na to vy…la a nic jim pořádně nevysvětlila!“

Setkáváme se s tím denodenně. Chceme perfektní výstup, ale je to jako v tom vtipu o věčně nespokojeném zákazníkovi (nebo manželce, partnerce…), který neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Zákazníka a odhad jeho přání může mít „v paži“ snad jen ten hrabalovský číšník, jenž obsluhoval anglického krále. Ten to zase ale neměl tak těžké, protože dobrou svíčkovou, tu bere snad každý. Zato ale ve firmě, když chcete, aby lidé udělali správně, co mají udělat, nelze se spolehnout na dojmologii. „Já jsem měl dojem, že…“ Kdo v tom umí chodit, může dokonce s pomocí dojmologie úspěšně kličkovat a schovávat před čímkoliv, což může přerůst únosnou mez.

Pořád mám před očima řádky jedné detektivky od Raymonda Chandlera z americké „drsné školy“: „Viděl jsem tam chlápka, co dělal dojem. Když jsem s ním prohodil pár slov, usoudil jsem, že většina jeho života se skládá z úsilí, že dělá dojem.“ Vše je zapotřebí pořádně vysvětlit a nechat si potvrdit. Klidně pak můžete na poradě, až píchnete do problému, použít (alespoň zpočátku) trpný rod, pak útrpné právo.

Nejlépe to má vše ošetřeno a vyřešeno bankomat – prostě pracuje transakčním způsobem, a když je jedna transakce nedokončena, nedojde k žádnému pokračování – v dalším kroku pak nemůže mít bankomat dojem. Všeobecný vnitrofiremní dojem vašeho zákazníka neobslouží a nic mu neprodá.

Happy selling!