Má to smysl

 

Do toho se ozvalo upozornění: „Dámy a pánové, za chvíli začne zápas!“ Kdo z účastníků měl v sobě alespoň deci anglické krve, se vším praštil a šel se okamžitě dívat – na velkoplošném plátně promítali atraktivní fotbalový mač FC Barcelona versus Paris Saint-Germain. Zaujal jsem strategické místo poblíž baru, dal se do řeči s okolo stojícími. A v zápětí zažil novou zkušenost – dívat se na fotbal s opravdovými fotbalovými fanatiky. Za pravidelného přísunu piva, samozřejmě – Angličan totiž vnímá poloprázdnou sklenici jako signál k nové rundě... Když mač skončil a PSG vypadlo, Jim Redman a Pete Mulvihill, šéfové u největších britských distributorů, mi podali ruku a řekli, že někdy musím zajet na fotbal k nim – do Middlands.

 

Nechtělo se mi ještě na hotel, tak jsem se šel podívat ke stánkům a potkal jsem dvojici německých sympaťáků z Fujitsu, kterak sedí u stánku a nad pivem bilancují náročný den. Připojil jsem se a prodrbali jsme svět IT od začátku do konce. A dali si u toho jedno chlazené.

 

Když jsem pak druhý den zamířil na výstaviště, všechny tyhle lidi jsem opět potkal – a sami mě zdravili a hlásili se ke mně – od Joshe až po Matta. Na čem jsme se spolu večer u piva domluvili, to skutečně platilo, a pln nadšení jsem hltal každou informaci, kterou mi předali.

 

Intel ISS v Dublinu nebylo o pivu a o fotbale, ale o lidech a příležitostech. Když někdo tvrdí, že podobná setkání nemají smysl, nemůže se více mýlit. Nejlépe mi to popsal jeden italský byznysmen: „Jedu sem především kvůli lidem. Chci přece vědět, s kým vlastně obchoduji!“

 

Má pravdu. A tyhle akce mají smysl.