Likvidace starých elektrozařízení

Sběr starých elektrozařízení, který vlastně vznikl díky vstupu České republiky do EU, je poměrně úspěšný. Z celkem malého objemu před několika lety se v loňském roce podařilo splnit požadavek EU na odběr 4 kg starého elektrozařízení na jednoho člověka.

Je to nepochybně díky existenci kolektivních systémů Asekol, Elektrowin a Ekolamp, které posbíraly většinu starých elektrozařízení. Stále rozšiřují síť odběrných míst a starají se také o propagaci. Jak se dá očekávat, sběr není rovnoměrný, nejlepším krajem je Plzeňský, na opačném konci je Ústecký.

V poslední době se však velmi rozšířila stavba jednoho typu elektozařízení, ze kterých měli zpočátku ekologové radost, neboť se tak plnila představa o zvyšujícím se podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů – sluneční elektrárny. V poslední době již nadšení opadlo, ukázalo se, že výhodnost není tak jednoznačná. Objevily s problémy s přenosovou soustavou, neboť pokud se majitel přihlásí, musí být podle současné legislativy byť sebemenší sluneční elektrárna připojena k síti, což však přináší při vysokém počtu poměrně velké výkyvy.

A na to není přenosová soustava připravena. Je zde však ještě jedno nebezpečí, a to, co nastane po skončení životnosti sluneční elektrárny. Existuje totiž nebezpečí, že si připravujeme další ekologické problémy, podobné těm se starými elektozařízeními. Zatím totiž výrobci neplatí za fotovoltaické články (základ slunečních elektráren) likvidační poplatky, protože nejsou zařazeny do široké škály zařízení, na které se vztahuje povinnost výrobců je platit. A tak se může stát, že po nějaké době bude na louce již nefunkční sluneční elektrárna a nikdo nebude vědět jak s ní vlastně naložit.