Budiž chvála IT

Onehdy mi udělala radost jedna nejmenovaná a tržně téměř bezvýznamná televizní společnost (jednoprocentní podíl sledovanosti a ještě nižší kousíček koláčku z tržeb z reklamy), když do vysílání zařadila nezapomenutelnou Chytilové Panelstory. Dovolila mi totiž vzdát hold informačním technologiím za to, jak změnily náš život.

Tak třeba, když jsem se před pětadvaceti lety nastěhovala do nového bytu na syrovém, právě dokončeném sídlišti, musela jsem ke třem telefonním budkám v širokém dalekém okolí klusat bezmála dva kilometry. Od čtvrtého do devátého měsíce těhotenství… (Nebyla jsem pochopitelně sama, ještě nedostavěná škola za šest let lehce „schrupla“ osm tříd prvňáčku.)

Telecom v ten čas finišoval, ale postavit novou ústřednu se mu podařilo až za více než rok. Pak obdařil všechny domácnosti tehdejším výkřikem techniky – tlačítkovým telefonem. Bez poplatku ošklivě šedivým, za stovku navíc stejně ohyzdným oranžovým. A dnes? Pevná linka sídliště sice houfně opustila (když Telecom nebyl schopen nabídnout k službám mobilních operátorů cenově zajímavou alternativu) a panelové domy ovládl mobil a internet. Přes Wi-Fi, nebo prostřednictvím UPC, ADSL je v menšině.

Penetrace mobilními telefony je snad dvousetprocentní, a internet? Nevím o domácnosti s dítětem školou povinným, která by jej neměla, a vím – ač se vám to možná zdát nebude – o armádě důchodců, kteří jej mají zaveden a také aktivně ho využívají. Spolu s televizí a rádiem tak informační technologie přivedly svět až do obývacích pokojů život a dění z obývacích pokojů naopak do světa. Nikdo tak už nemusí být tak hrozně sám…