Nová daň z elektroodpadu – potřebný impuls, nebo ekologický nesmysl?

Téma plánované daně z elektroodpadu rezonuje nejen mezi politiky, ale i mezi odborníky na odpadové hospodářství. V České republice je systém pro sběr odpadních elektrozařízení rozvinutý a dosahuje velmi dobrých výsledků. Kolektivní systém REMA Systém například dosáhl v roce 2024 míry sběru elektroodpadu 77 %, tedy výrazně nad rámec povinné 65% hranice. Tento výsledek ukazuje, že dobře nastavený systém může být funkční i bez dodatečných a zbytečných fiskálních tlaků.

Návrh přináší zdánlivou motivaci, ale i riziko nerovnováhy

Z pohledu odborné praxe přináší návrh daňové reformy smíšené dopady. Na jedné straně může motivovat vybrané státy ke zlepšení sběru elektroodpadu a naplňování recyklačních cílů, které se v praxi dlouhodobě nedaří plnit. Ne každý stát v EU totiž plní zákonem definovanou hranici míry sběru odpadních elektrozařízení, která je stanovena na 65 %. Některé evropské státy jsou dokonce hluboko pod touto povinnou hranicí. Z posledních dostupných souhrnných dat z roku 2022 byla Česká republika čtvrtá nejlepší ze států Evropské unie. Tehdy dosáhla míry sběru 57 %, přičemž unijní průměr byl na úrovni 40 %. Pod unijním průměrem bylo například Dánsko (cca 31 %) či Německo (cca 32 %).

Na straně druhé však existuje riziko, že daň dopadne i na subjekty, které dlouhodobě prokazují vysokou efektivitu a plní své povinnosti v mezích platné legislativy. Nejasný zůstává také způsob, jakým budou jednotlivé státy rozpočítávat novou finanční zátěž. Je otázkou, zda ji ponesou veřejné instituce, výrobci, nebo kolektivní systémy, které reálně zajišťují provoz sběrné sítě a samotný proces recyklace. V konečném důsledku by se však zátěž přenesla na občana.

Ekologický paradox: regulace na druhou

Diskuse se aktuálně soustředí na vymezení hranic mezi ekologickými cíli a fiskální motivací Evropské unie. Čím lépe budou členské státy sbírat elektroodpad, tím méně finančních prostředků se vybere.

Z pohledu ekologického přínosu a zejména rozvoje tohoto odvětví nepovažujeme tuto cestu za správnou. Důraz by totiž měl být kladen na rozvoj infrastruktury, na osvětu obyvatel a přísnou kontrolu těch, kdo své povinnosti obcházejí. Členské státy Evropské unie již mají nastavené mechanismy, a proto není nutné naše odvětví dále přeregulovávat. V oblasti zpětných odběrů odpadních elektrozařízení navíc již nyní dochází k výraznému nárůstu povinností a regulací, které se v praxi často pozitivně neprojeví.

Digitální systém může zvýšit transparentnost

Pozitivní změnou může být plánovaný digitální systém sledování přepravy odpadu, který by měl být plně funkční od května 2026. Z pohledu odborné veřejnosti jde o krok správným směrem, který zvýší transparentnost a umožní lepší kontrolu toku elektroodpadu v Evropské unii.

Zavádění nové daňové povinnosti by však mělo být provázeno důsledným posuzováním jejích dopadů. Věřím, že se následně dospěje k názoru, že je výhodnější pracovat na případném zvýšení efektivity stávajícího systému u EPR řešení, než zavádět nadbytečnou „druhou daň“. V konečném důsledku by totiž tuto změnu opět negativně pocítil sám spotřebitel. Pro země jako Česká republika, kde některé kolektivní systémy dosahují vysoké efektivity, by mělo být cílem spíše posílení, stabilizace a efektivita již fungujících modelů než zavádění nových finančních bariér.

Autor: David Chytil, člen představenstva společnosti REMA Systém, která je jedním ze tří největších kolektivních systémů zajišťujících sběr odpadních elektrozařízení působících v České republice.