Heřman Volf - Handicapovaný sportovec

Na co jste myslel, když jste se dozvěděl, že už nikdy nebudete chodit? Chvílemi to bylo opravdu těžké. Měl jsem strach, zda nebudu pro rodinu brzdou. Do té doby jsem řídil firmu, postavil jsem dům, všechno fungovalo. A najednou se to změnilo. Přemýšlel jsem nad tím, co bude dál. Co vám pomohlo vrátit se po úraze do běžného života? Rehabilitace byla dlouhá, ale podpořila mě rodina i okolí. Nikdo z kamarádů mě neopustil a brzy po návratu z ústavu v Kladrubech jsem dostal práci. To bylo také důležité. Brzy jste také začal jezdit na kole na ruční pohon, takzvaném handbiku. Jak jste se k tomu dostal? Už před úrazem jsem hodně sportoval, a tak jsem chtěl v aktivním způsobu života pokračovat. Vyzkoušel jsem hodně aktivit a dokonce jsem do roka a do dne na monoski, což je speciálně upravená lyže, sjel svah, na kterém se mi úraz stal. To, co jsem si dřív nedopřál, tak jsem teď na vozíku vyzkoušel. Kolo mě ale oslovilo nejvíc. Čím se nyní živíte? Pracuji pro firmu, která navrhuje koupelny. Dělám počítačové 3D modely a připravuji podklady pro hlavního designéra. Přitom před úrazem jsem na počítači žádné složité věci nedělal. Když člověku nic jiného nezbývá, tak se naučí všechno. Jak moc je pro vás počítač důležitý? Kromě práce jej využívám hlavně jako komunikační prostředek. Oproti ostatním mám ztížený pohyb, přesto chci být naplno kontaktu s okolním světem. Počítač mi to umožňuje. Hodně jej využívám i na cestách, kdy díky němu stříháme videa, posíláme fotky nebo komunikujeme prostřednictvím sociálních sítí. Když se o vás neví, tak ta pomoc ostatním nemůže správně fungovat. Počítač je alfa a omega úspěchu. Jaké vlastnosti jsou pro vás u počítače nejdůležitější? Kvůli cestování musí mít dobrou výdrž na baterii a také dostatečný grafický výkon, abych na něm mohl pracovat ve 3D. Také musí být odolný. Na cestách totiž často panují složité podmínky. Spíme ve stanech, vaříme si v autě. Můj ThinkPad S531naštěstí všechno tototohle všechno splňuje. Jak vznikly Cesty za snem, tedy jízdy na handbiku napříč Evropou, díky kterým pomáháte handicapovaným dětem a motivujete ostatní lidi, které potkal podobný osud jako vás? Při první cestě do Paříže šlo hlavně o splnění mého osobního snu. Chtěl jsem se projet pod Vítězným obloukem, abych symbolicky zlomil nepřízeň osudu. Ale už při první cestě jsme spolupracovali s kontem Bariéry. A další cesty? Každá z nich byla v něčem jiná, ale všechny měly hlubší smysl. Během první cesty mi hodně lidí psalo, že se jim díky mně změnil život a že můj příklad jim hodně pomáhá. Už při dojezdu do Paříže jsem věděl, že budu v jízdách Evropou na handbiku pokračovat. Postupně jsme pak jeli na všechny světové strany. Kromě Paříže také do Banské Bystrice, do Říma za papežem nebo do Osla. Cestou do Osla jsme například vybrali 650 tisíc korun, díky kterým jsme splnili sen osmnácti dětem. Připravujete nějaký další projekt takového rozsahu, jako byla Cesta za snem? Už delší dobu pracujeme na velkém projektu nazvaném „Okolo Prahy napříč handicapy“. Chceme, aby se vzájemně zapojili zdraví i handicapovaní lidé. Letos jsme jej sice kvůli nedostatku peněz museli odložit, ale doufám, že příští rok už se uskuteční.