Vokno

Tak jsem si tuhle uvědomil, že jsou určité okamžiky mého života, na které si nemohu vzpomenout. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale teď nehovořím o věcech, které jsem páchal, řekněme ovlivněn tekutinami s vyšším obsahem alkoholu. Jde prostě o to, že některé věci jsem dříve uměl a dneska je neumím, ač jsem je dělal dříve v pohodě.

Strašně mě to štve.

Tak třeba si vzpomínám, že jsem pod Windows XP dokázal spolehlivě odinstalovat Windows Messenger, který mě otravoval při každém spuštění systému. Vybral jsem si jako svobodný občan jinou formu instantní komunikace a tenhle „vlezdookna“ mě pořád otravoval – a tím víc jsem se zatvrdil, že ho prostě používat nebudu. To bylo před pěknými pár lety…

Nedávno jsem koupil dceři k narozeninám netbook a ona je ve stejném stádiu, jako já před těmi lety. Pořád ji ten otrava otravuje. Nedá jí pokoje. Nutí ji, aby se k němu přihlásila. Pozval jsem, využiv možností moderní doby, na radu celý internet, ke kterému jsem přistoupil za pomoci jednoho nejmenovaného vyhledávacího serveru. Našel jsem návody, jak to udělat, aby dcera nemusela psychicky trpět neustálým zavíráním přihlašovací obrazovky po každém startu Windows. Odinstaloval jsem ho, hajzlíka!

A při příštím spuštění se tam zase doinstaloval.

A zas a znova. Kdo s koho?

Zatracená okna. Teď myslím ty moje. Jak jsem to krucifix, tehdy udělal, že mě přestal „otrava“ navždycky otravovat?

Taky to určitě znáte, nemyslím tuhle konkrétní věc, ale i spoustu jiných, podobných. A taky si tak užíváte? A taky zjišťujete, že rady na všemocném internetu jsou někdy k ničemu a že nic neřeší? Jak poznat ten správný, když jich deset tvrdí to samé a já předpokládám, že to tedy asi bude pravda? A ono to vlastně stejně k ničemu nevede?

Zatracená práce!

Zatracená skleróza.

Podvodník internet.

Zatracený vokno, jak já jsem to tehdy udělal…?