Úžasnej byznyskejs

Stalo se to před Davis Cupem. Prostě úžasnej byznyskejs. Lidí pro-proudilo do pražské O2 arény, no, skoro 15 000, jak uvnitř tvrdili. V tu památnou neděli, kdy Radek Štěpánek pro-aktivně vydřel nad Mandloněm (Almendrem) vítězný pátý bod pro Česko, jsem se dopoledne ani nestačil najíst. Postávajíc před turnikety metra jsem vyhlížel, kdo by jednak pro-aktivně realizoval potřebu utišení mého hladu, jednak svoji čelindž, jak v Q4 konečně trochu pozdvihnout svoje numbers.

Vzpomněl jsem si na známého, který byl před lety v Číně; vyprávěl mi o provinčním městysu s několika miliony obyvatel a místním vlakovém nádraží, kde se běžně sejde na 10 000 lidí, aby je rychlovlaky jedoucí přes dvě stě z místa odvezly do dalšího městysu. Deset tisíc je o něco míň, než kolik se sešlo na tenisovém mítingu ten den v O2 aréně, uvědomil jsem si. Taky jsem si pomyslel, jaká by to byla krása, prodávat na tom čínském nádraží obyčejné párky. Jenže – všechny kšefty s občerstvením okolo metra byly zavřeny. Vybavil se mi starý vtip, kdy se Kohn s Abelem plazí opuštěni sami dva písečnou pouští, jazyky opuchlé žízní jim doslova šustí v hubě, jsou na pokraji sil. Abeles povzdychne: „Sakra, Kohn, co takhle sklenice oroseného plzeňského, že?“ A Kohn slastně odvětí: „No, Abeles, to by byl kšeft!“

Pomyslel jsem si hned cosi o totální demenci majitelů všech těch zavřených stánků s občerstvením, kteří v mém hodnocení v tu chvíli dosáhli vrcholu imbecility. Prostě nerozeznali úžasnej byznyskejs a nerealizovali pro-aktivně profit. Odšoural jsem se k jedinému otevřenému stánku Turků, nechal si od jejich Ukrajinky, pomalejší než vládní úředník, zarolovat jeden dürüm kebab, abych jím posilněn vykročil do O2 arény. Místní předražené pivo je tam tak nějak procesně zařízeno od místní pobočky jakési cateringové korporace. Obsluhující studentíci ani nebyli poučeni, co že to vlastně točí; už mě to ani nevytočilo.

Tak co, došlo vám to, stejně jako mně? Přeji rozpoznání krásného byznyskejsu i v novém roce!