Tys ovšem chytrý princ. Není-liž pravda?
„Nemám rád hloupé lidi.“ Evergreen, který co svět světem stojí koluje v různé podobě a v poslední době nápadně nabírá na obrátkách. Až to vypadá, že v naší republice máme jen lidi chytré. V knihkupectví to v oddělení osobního rozvoje a managementu praská ve švech. Je potom trochu matoucí fakt, že knihy, které mají hlavu a patu a člověk si z nich něco odnese, zůstávají nepochopeny.
- 4. 8. 2014
- 1 min
Ono číst odbornou knihu a rozumět jí vyžaduje od čtenáře trošku víc než jen umět zpaměti abecedu.
Ač je to asi neslušné, baví mě dívat se, co si zákazníci v knihkupectví vybírají. Říkám si, co by se asi stalo, kdyby si třicátník v těsném obleku s účesem tak vysokým, že by s ním mohl čechrat oblohu, vybral titul o polici vedle. Místo titulů „Manažerem přes noc“ nebo „Jak pečovat o podřízené a nezlomit si rákosku“ by si vybral třeba „Vedení procesu změny“ od Johna Kottera nebo nedej bože Dytrtovu „Efektivní inovaci“. Začetl by se a pochopil, že když říkal "nemám rád hloupé lidi", že hovořil sám o sobě? Nebo by se pokřižoval a knihu hodil na hromadu v garáži s nápisem "Na spálení" a začal se těšit, jak v pondělí setne nějakého níže postaveného kolegu?
Trochu to věčné opakování o hlouposti připomíná osmnáctileté krásky, které touží jen po světovém míru a potravě pro všechny na světě a písničkou z vlastní produkce a úsměvem, když přebírají luxusní vůz, toho chtějí dosáhnout.
