Slušnost se vyplácí
Dveře finančního úřadu se rozletěly, dovnitř vletěl studený poryv větru a ještě studenější paní. Po jejím entrée v místnosti zvadla polovina rostlin. Podpatky, kterými brázdila nevinnou podlahu, vydávaly zvuk čerstvě podkované kobyly, jedoucí přes zámecké nádvoří. Razantní chůzi zastavila až o pult s nápisem „podatelna“.
- 7. 3. 2016
- 2 min
Ještě než slečna za okénkem stačila o paní zavadit pohledem, dostala studenou sprchu. „Takže!“ pozdravila paní. „Tady mám přiznání a čtyři přílohy a všechny přílohy chce šéf potvrdit!“ Do té doby milá slečna rychle pochopila a zcela po zásluze paní oplatila stejnou mincí. „Potvrdím vám pouze první stránku, nic jiného vám potvrzovat nebudu. Přílohy si k tomu přicvakněte sešívačkou.“ „Ale šéf říkal, že chce potvrdit všechny přílohy!“ ozvalo se z poza pultu. „My potvrzujeme pouze první stránku, nic jiného vám nepotvrdím.“ Hotovo dvacet, školení na téma „Jak zkrotit šelmu...“ bylo dokonáno. Paní shrábla daňové přiznání, čtyři přílohy a se slovy „Tak já si zavolám šéfovi!“ – kterými asi chtěla naznačit, že to je šéf celé Prahy – odklapala pryč.
Posedával jsem na stoličce a pozoroval cvrkot, manželka mezi tím vyplnila pár nezbytných kolonek v růžovém formuláři.
Po pěti minutách se paní vrátila. K okénku tentokrát v klidu došla, podpatky vydávaly tichý poddajný klapot. Způsobně počkala, až na ní přijde řada. „Promiňte, to jsem zase já. Tak jsem hovořila se šéfem a říkal, že by mu stačilo to jedno potvrzení. Tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste byla tak laskavá a secvakla mi tu kopii dohromady a potvrdila.“ Slečna úřednice opět oplatila stejnou mincí „Samozřejmě to není problém.“ Sešívačka cvakla, razítko klaplo, úsměv proletěl okénkem až ven.“ „Děkuji za ochotu, to víte, šéfa musíme poslouchat všichni.“ pokusila se paní své předchozí jednání naředit. „To chápu.“ Odvětila s úsměvem slečna za přepážkou. „Děkuji a na shledanou.“ „Na shledanou.“
Někdy si říkám, že než chodit na drahá školení, stačí vyrazit mezi lidi a zaposlouchat se, jak se jeden k druhému chová. Naštěstí stále platí pravidlo, že „Místo jedu stačí trochu medu.“ a vše je, jak má být, a všichni odchází spokojeni. Člověk jen musí začít sám u sebe...
Autor: Jan Bára, produktový manažer v Agem CZ