Rovná daň

Máme za sebou týden, po kterém lze konstatovat jediné: tady už je možné snad všechno.

Ve změti různých polopravd, pravd a lží posledních dní mě zaujala mnohokrát probíraná, pro někoho „spravedlivá“ a pro někoho „nespravedlivá“, ROVNÁ daň versus jiné formy zdanění.

Film Pyšná princezna asi viděl každý z nás, ten kdo ne, bude mít možnost za pár týdnu ho vidět na všech televizních programech jako každý rok. „Ševče, jestlipak máš zaplacené daně?“, tuto otázku pokládá výběrčí postupně ševci, následně pak s jiným oslovením uhlíři i dalším poddaným. Žádný dotaz, kolik vydělal a jaký má obrat, prostě se v té zemi platila rovná daň, padni komu padni. Ano, tak vypadá rovná daň.

Matematika ve svém základu není složitá a předpokládám, že v elementární úrovni srozumitelná i většině obyvatelstva, ministrům a předsedům rovněž. Proto nechápu, jak může někdo tvrdit, že 15% daň zaplacená z milionového příjmu je stejná, rozuměj ROVNÁ jako 15% daň zaplacená ze stotisícového příjmu. Mě vychází, že v prvním případě je daň 150 000 korun a v druhém případě pak 15 000 korun. A mezi tyto dvě sumy se asi nikdo neodváží dát rovnítko. A vidíte, ať se kouknete kamkoliv, tak se stále všichni snaží přesvědčit, že tam rovnítko má být, protože tady přece máme rovnou daň, nebo snad ne?

Nikomu nechci vnucovat své názory na cokoliv, nicméně nás teď čeká období, kdy různí lidé budou o svá tvrzení opírat své plány na to, jak vést tuto zemi, a to samozřejmě prostřednictvím hlasů všech. Proto se na tomto sloupku snažím vysvětlit, že věc, považovaná za jasnou, tak jasná být nemusí.

Nevím, jestli se hodí jako pozdrav naše oblíbené Happy Selling, neboť tady už jde rozhodně o víc.