Přemýšlet u práce je zbytečný luxus

Tentokrát to netrvalo ani deset minut a do vagonu se za tichého vrzání připloužila paní s občerstvením. Na tváři úsměv ve tvaru písmene „C“ odpočívajícího na břiše a s koutky svěšenými tak, že bych si do nich mohl pověsit ramínko i s oblekem. Třípatrový erární vozík na pár místech ozdoben patinou rzi. Úplně dole se nedbale povalovalo několik croissantů s roční trvanlivostí a uprostřed dva sendviče za pětašedesát kaček, které podle obalu už pár výletů najezdily. Vrchní patro, tedy to, co je nejvíce na očích a má přilákat hladového pasažéra, zdobily dvě konvice s kávou a čajem, hromada cukru v malých sáčcích a mix lahví od vody, přes pivo až po malou lahev sektu, která měla letitou vrstvu prachu. Asi se nenašel odvážlivec, který by si trefil špuntem svého průvodčího.

Paní se pomalu šourala vagonem, vozík se šoural za ní a mlčky nabízela snídani těm, kteří to ráno, jak spěchali na vlak, nestihli. Když procházela kolem mě, všiml jsem si jmenovky. Pomačkaná kartička s fotografií, pod ní stálo místo jména „Pověřená osoba“ a šestice čísel psaná fontem pro slepce. Identifikace hodna no-name IT značek.

Když projela celý vagon a neprodala ani ťuk, napadlo mě, jaké by to asi bylo, kdyby se někdo zamyslel, než jí tam pošle pendlovat. Kdyby do vagonu vešla s úsměvem, čistým vozíkem a ve vrchní části by bylo čerstvé a voňavé pečivo, které k překvapení těch, co jí tam poslali, většina českého národa snídá. Kdyby si v osm ráno jistě hladový cestující mohl dát čerstvý loupák (pečivo, které moderní doba zavrhla pro jeho zbytečně dobrou chuť) a k němu by mu paní nabídla kávu, čaj nebo kakao. Vsadím boty, že by to postavilo do pozoru celý vlak včetně naditých šrajtoflí, a než by projela jeden vagon, lidi by jí utrhali ruce i s kolečky od vozíku.

Přitom stačí tak málo. Přemýšlet o tom, co by tak asi mohl zákazník potřebovat. Že ráno k snídani láhev sektu koupí asi jen bývalý ministr financí, který ovšem vlakem nejezdí. A když už to nenapadne zaměstnance, měl by někdy od stolu vstát vedoucí a podívat se, jak to v první linii vlastně vypadá, a zamyslet se nad tím, co v oboru kde podniká, vlastně zákazníky přivede.

Přemýšlení je zdarma, nebolí a deset minut denně dělá zázraky.