Není to trochu moc?
Chodili jsme spolu několik let na gymnázium, dokonce i pár let seděli ve stejné lavici. A snad tomu chtěl osud, že on se resellerem stal a já pro ně píšu. Sešli jsme se nedávno nad poměrně složitou konstrukcí domácí Wi-Fi sítě u mých rodičů v rodném městě. On chtěl pracovat, já si spíš zase povídat – vymysleli jsme proto kompromis: dáme si kávu a on si k tomu zapálí cigaretu.
- 16. 9. 2013
- 1 min
Nalil jsem mu hrnek kávy a těšil jsem se, že zavzpomínáme a trochu zdrbeme ten náš slavný domácí IT trh. Ale co se nestalo – milý kamarád vypil kávu na jeden lok a cigaretu vykouřil skoro na jeden zátah. Vajgl típnul mojí mamince do květináče a šel zase instalovat. Zůstal jsem čumět.
Později mi u druhé kávy (tu dal na dva loky a mluvil mezi nimi) vysvětlil, že se naučil nezdržovat klienty a kolegy svými potřebami a neřestmi. Proto umí vypít kafe na jeden zátah a cigaretu vykouřit za 30 vteřin. A nejvíc si vychutná tu první ranní, rituální, které může věnovat až (mimořádně slastnou) minutku.
Nabídl jsem mu třetí hrnek, který odmítl s tím, že musí ještě k jednomu zákazníkovi. Poklepal jsem si na hlavu, protože byla sobota a jeho víkendový čas jsem bral jako ústupek starému kamarádovi – kdepak. Prý musí fungovat sedm dní v týdnu a víkendy bývají nejtěžší. S tímhle se rozloučil a spěchal zas o zákazníka dál.
Když si tak zpětně projdu všechny návody typu „Jak nejlépe prodávat“, „Jak býti tím nejlepším resellerem“, tak jsem přesvědčen, že můj kamarád zmíněné návody dodržuje přesně do puntíku. Představa papírově ideálního resellera se mi náhle smrskla na robota, který bez ohledu na okolnosti a sebe sama, prodává, spravuje, zařizuje a vždy se usmívá. A nekouří, nebo to opravdu dá za těch 30 vteřin. Ale není to přece jen trochu moc?
