Když už nezdravíte, tak se alespoň nemračte
Čekám takhle před obchodem na manželku, chytám lelky a vidím, že se jeden ze zákazníků vrátil s otevřeným jogurtem. Rozhlédl se a pátral, kdo by mu pomohl. Protože u jediné otevřené pokladny (ze tří) viděl „kilometrovou“ frontu, rozhodl se hledat pomoc v rohu místnosti, kde stojí na první pohled „latrína“, honosně označená jako monitorovací prostor.
- 3. 6. 2013
- 2 min
Zpoza vysokého pultu vykoukla hlava a zůstala na něj bez jediného slova hledět. „Dobrý den, to jsem tu koupil a je tam plíseň,“ oznámil svoji námitku zákazník. „A co já s tím,“ pozdravila hlava. „Chtěl bych to vyměnit,“ dodal „překvapivě“ zákazník s jogurtem se zelenou kulturou. Hlava chvíli nevěřícně zírala a pak dodala: „To musíte k pokladně,“ a zase zmizela za vysokým pultem.
Překvapený zákazník se tedy vydal k pokladně, počkal, až paní pokladní domarkuje, a jal se dožadovat svého práva. „Dobrý den, to jsem tu koupil a je tam plíseň.“ Pokladní opět beze slova nahlédla do kelímku, kde se rozvalovalo něco, co by mohl Alexander Fleming se svým penicilínem jen tiše závidět, stiskla dvakrát tlačítko pod pultem a pokračovala v markování dalšího nákupu. Slovy o tom, že někdo přijde zákazníkův očividný problém řešit, ho neobtěžovala. Po třech minutách se přiloudal další z party nezdravících. „Co potřebujete?“ udiveně pohlédl na zákazníka s kelímkem. „Dobrý den, to jsem tu koupil a je tam plíseň.“
„A máte od toho účet?“ pokračoval „robot“ ve zběsilém staccatu zvídavých otázek. Zákazník se podíval na pokladní, u které před deseti minutami plesnivý jogurt koupil, a s zoufalým pohledem očekával potvrzení nákupu. „Ale von si nevzal účet,“ přepnula pokladní zákazníkův udivený výraz obličeje na nechápavý. Pan „asi vedoucí“ evidentně na rozpacích, jestli tu zákazník plíseň skutečně koupil, chvilku váhal a potom mu nabídl, aby si vybral nový. „Tak si jděte vzít jiný, já tu na vás počkám.“ Za 30 vteřin byl zákazník zpět s novým jogurtem, který před „asi vedoucím“ otevřel, aby si zkontroloval, že obsah je tentokrát v pořádku. Letmý pohled do kelímku oběma potvrdil, že teď už je to jedlé. „Tohle si vezmu,“ vyškubl zákazníkovi pan „asi vedoucí“ z ruky plesnivý kelímek, otočil se o 180° a rozloučil se zadní stranou firemního trička s nápisem „Potřebujete pomoct?“. Zákazník poděkoval a odešel z obchodu šťastný, že nedostal pár facek.
Chybí vám tu slova jako pozdrav, omluva, snaha apod.? Tak na ty zapomeňte. Na ty se už dnes asi nehraje. Anebo možná hraje, nicméně pouze u obchodníků, kteří vědí, že zákazník se vrací tam, kde jeho problém vyřeší a kde s ním budou jednat jako s člověkem. Převážně u pokladen často uvidíte skvělé motivační scénky, které vás pro váš vlastní obchod naučí mnoho.
