High End Mnichov 2010 - a ten návrat do tvrdé reality!

V sobotu jsme si s dětmi udělali výlet do Mnichova na výstavu High End Mnichov 2010. Psát o těch špičkových audiopřístrojích na tomto místě asi nemá cenu. Chci jen zmínit, jak je stále v nás ukryt ten strašný a hnusný komunismus. Jak dlouho bude trvat, než se ho zbavíme?

Jeli jsme zpět večer v sobotu a v devět hodin jsme se zastavili ve vyhlášené restauraci Na Spilce v Plzeňském pivovaru. Byla tam hromadná akce, takže nám vrchní sdělil, že mají zavřeno a že nás nemohou obsloužit. Trochu divné bylo, že v druhé hale u pár stolů sedělo pár hostů, kteří evidentně nepatřili k zájezdu. Hovořili německy a tak snad proto jim byla udělena výjimka. Jako před několika desetiletími…

Pokračovali jsme proto hladoví dál a v Rudné jsme zastavili pár minut před desátou večerní v mé – až do tohoto večera – oblíbené pizzerii Pizza 66. Na smělý dotaz, jestli nám ještě udělají něco k jídlu, se mi dostalo zamítavé odpovědi. Ne, už tu nemáme kuchaře. Ten se na nás se širokým úsměvem koukal z kuchyně. Pizzař zase seděl u stolu a velmi dobře se bavil s kamarády. Takže taky nic.

Po cestě na Zličín, kde jsme skončili tam, kam jsme po celou cestu nechtěli – totiž u KFC. Tam mě napadlo, že dokud nám nebude stát za to vydělat si peníze a raději dáme přednost vlastní lenosti, stále to tu nebude fungovat tak, jako třeba v Německu.

Tam vám totiž tři minuty před zavírací hodinou klidně udělají večeři per excellence. Velmi dobře totiž vědí, že se zákazník rád vrací a nemohou si dovolit nechat peníze ležet v zákazníkově peněžence.

A tak, jestli si někdo myslí, že peníze do firemní poklady přijdou samy, je na velkém omylu. Musíme pro to občas něco i udělat. Navíc. Třeba to nebude ani tolik bolet.