Novinky

Dobrý den, u telefonu robot bez mozku, jak vám mohu pomoci?

Telefon nezazvonil ani dvakrát a po přijmutí hovoru se ze sluchátka linul medový hlas: „Dobrý den, u telefonu Jana Neschopná, jak vám mohu pomoci?“ Vyklopil jsem slečně svůj problém tak výstižně, jak jen to šlo, a čekal vyřešení.

Jan Bára

  • 24. 2. 2014
  • 2 min
Dobrý den, u telefonu robot bez mozku, jak vám mohu pomoci?

„Bohužel s tímto vám nemohu pomoci, ale přepojím vás na kolegu, ten vám pomůže. Mohu vám ještě nějak pomoci?“ Slečna utvrzená v tom, že zákazníkům pomáhá, ze sebe sypala jednu nabídku ku pomoci za druhou. Až to vypadalo, že trénovala v pomocné škole. „Ne, děkuji, přepojte mě prosím.“ „Tak už vám jen popřeji krásný den a nashledanou.“ „Nash…,“ víc jsem toho nestihl říct, mluvil bych k vyzváněcímu tónu.

„Dobrý den, u telefonu Mirek Otravný, jak vám mohu pomoci?“ Anabáze se opakovala, problém byl venku, nezapomněl jsem podotknout, že mě přepojila kolegyně, abych zdůraznil, že už bych to potřeboval vyřešit. „Bohužel s tímto vám nemohu pomoci, ale mohu vám nabídnou naší novou službu, kde byste získal...,“ pětiminutový monolog jsem neměl šanci přerušit, musel bych sluchátkem prostrčit ruku a dát hovořícímu roubík do pusy. Celé to zakončil dotazem, jestli se mi nová nabídka líbí. „Nelíbí,“ vysvětlil jsem panu Otravnému a znovu zopakoval svůj problém. „Bohužel s tímto vám nemohu pomoci, ale přepojím vás na kolegyňku z technické podpory. Mohu vám ještě nějak pomoci?“ „Pomůžete mi, když mě přepojíte na kolegyňku z technické podpory,“ zkusil jsem ironickou poznámku. Marně, kde není mozek, tam není ironií co polechtat. „Tak už vám jen popřeji krásný den a nashledanou.“ Tentokrát jsem nezdravil ani v náznaku, nestihl bych ani nádech.

„Dobrý den, u telefonu Miluška Natvrdlá, jak vám mohu pomoci?“ Zkusil jsem to do třetice a znovu marně. „S tímto technickým problémem vám bohužel nemohu pomoci, ale zašlete dotaz přes webový formulář, budeme se mu ihned plně věnovat.“ „Mohu vám ještě nějak pomoci?“ „Ano, zavolejte mi prosím sanitku, házím telefon z okna a skáču za ním.“ „Tak už vám jen popřeji krásný den a nashledanou.“ Sluchátko ohluchlo a mě nezbývalo než přemýšlet o tom, jestli mi slečna popřála krásný den, nebo krásný let.

Call centra jsou zvláštní entity, místo aby pomáhaly zákazníkům, tak jen dělají zeď mezi těmi, co problémy mohou skutečně vyřešit, jen se jim nechce mluvit se zákazníky.

A jak je to u vás ? Také máte ve firmě roboty s unifikovaným pozdravem a hromadou nacvičených vět, které přivádějí zákazníky k šílenství a ženou daleko za hranice vaší firmy, nebo telefony zvedají ti, co skutečně umí problémy zákazníků řešit?