Digitální dospělost? Již v jedenácti letech

16. 11. 2011. (redaktor: Petra Piscová, zdroj: AVG)
Děti a mladí lidé tráví mnohem více času na internetu a digitálních přístrojích než kdykoliv předtím. Abychom lépe pochopili, jak tento fakt ovlivňuje život dnešní mládeže, založila firma AVG Digitální deníky, které se zabývají technologickými zvyky jednotlivých věkových skupin.

AVG zveřejnila Digitální dospělost, čtvrtou studii z řady průzkumů, které se zaměřují na digitální životní cyklus dětí. V této fázi průzkumu bylo odhaleno, že internetová aktivita jedenáctiletých odráží internetovou aktivitu dospělých, snad jen s výjimkou placení hypoték přes internet a obchodování na burze. Děti tráví stále více času na sociálních sítích, mobilních přístrojích připojených na internet nebo hrají online hry.

Výsledek: Děti jsou vehnáni do komplexních společenských situací, které vyžadují uvažování dospělého člověka – a to mnohem dříve, než jsou na to vůbec připraveni.

Děti jsou online v tak raném věku, že si už kolem jedenácti let vytvořily technické dovednosti dospělých. Jenže si stále nevytvořily odpovídající intelektuální a emocionální zralost potřebnou ke správným rozhodnutím, kterým musí na internetu čelit,“ řekl JR Smith, CEO AVG Technologies. „Je důležité, aby rodiče pochopili roli, kterou technologie hraje v životě jejich dětí. Pomůže jim to v tom, že budou jejich děti vědět, jak se správně na internetu chovat. Zároveň tím rodičům odpadne jedna velká starost.“

Kdo to ví nejlépe?

Digitální dospělost ukazuje, že jen osm procent rodičů si myslí, že jsou jejich deseti až 13ti leté děti o internetu informováni lépe než oni sami. V případě otců si to myslí dokonce jen dvě procenta.

Podle rodičů ve všech zkoumaných zemích má více než polovina dětí ve věku deset až 13 let doma svůj počítač (kromě Nového Zélandu a Japonska). Je tedy zřejmé, že neexistuje žádný soustavný a reálný rodičovský dohled.

Všechno je „sociální“

Přestože si velká většina dotázaných rodičů (92 procent) myslí, že jsou v oblasti internetu zkušenější než jejich děti, je tu stále mnoho místa pro další obavy. Překvapující je, že 58 procent rodičů přiznává, že má jejich deseti až 13ti leté dítě přístup na hlavní sociální sítě, což je přímo v rozporu s tím, že minimální věk pro přihlášení se na Facebook je 13 let.

Další klíčová fakta z poslední série průzkumu jsou následující:

• 50 procent teens v anglicky mluvících zemích a 44 procent celkově používá sociální média na svých mobilních telefonech.
• Pouze jedno z dvaceti dětí ve věku deset až 13 let se podle svých rodičů stalo obětí kyberšikany. Čísla se pohybují od devíti procent v Austrálii a USA do tří procent ve Francii.
• Dvě třetiny rodičů tvrdí, že znají přístupové heslo svých dětí. V USA dokonce 78 procent rodičů.
• Šest z deseti rodičů má přístup do počítače svého dítěte, takže vidí, na jaké stránky dítě chodí. Nejvíce tak činí američtí (72 procent) a kanadští (67 procent) rodiče. Ve Velké Británii stránky kontroluje jen 58 procent rodičů.
• Tweens v Itálii (90 procent), České republice (86 procent) a ve Velké Británii (83 procent) posílají nejvíce SMS, zatímco nejméně se tak děje ve Francii (61 procent) a v Austrálii (62 procent).
• 58 procent britských dětí ve věku deset až 13 let používá počítač v soukromí svého domova, v porovnání s 81 procent v Německu, 69 procent ve Francii, 49 procent v Itálii, 41 procent v USA, 36 procent v Austrálii a jedenáct procent v České republice.
• Tweens ve Velké Británii (36 procent) vlastní smartphone častěji než jejich američtí (28 procent) a francouzští (16 procent) vrstevníci.
• Tweens v Itálii (76 procent) a ve Španělsku (72 procent) mají svůj vlastní počítač, zatímco na Novém Zélandu ho má pouze 40 procent a v Kanadě 53 procent.

„Dospělí často berou jako samozřejmost desetiletí tréninku, ze kterých čerpají pokaždé, když komunikují s ostatními lidmi,“ pokračuje Smith. „A ani my se nedokážeme pohybovat v každé společenské situaci s úplnou lehkostí. Digitální dospělost má zejména rodiče povzbudit k tomu, aby pomohli svým dětem čelit nástrahám internetu se sebevědomím a znalostí bezpečnosti. Aby se uměly ozvat v případě, že narazí na něco špatného.“