Konec nízkonákladové výroby v Číně se blíží

12. 1. 2012. (redaktor: Pavel Gregor, zdroj: Roland Berger Strategy)
Výrobní náklady v Číně do roku 2015 vzrostou o 75 procent. Do roku 2030 se počet pracujících sníží o 100 milionů, což povede k nedostatku pracovních sil a vyšším výrobním nákladům. Čínský cyklus končí, říká nová studie Roland Berger Strategy.
Foto: Sxc.hu

Nová studie analyzuje společensko-politické změny v Číně. Podle ní se blíží konec období nízkonákladové výroby v Číně.

Po třech dekádách prudkého růstu se z Číny stala ekonomická velmoc, která se chystá do roku 2025 stát druhou největší ekonomikou světa podle HDP. Ale objevují se náznaky změny: Politika jednoho dítěte, rychle stárnoucí populace a zmenšující se pracovní síla mohou zbrzdit růst v různých odvětvích a zdražit výrobu.

Další faktory, jako inflace a vysoké náklady na export a dopravu, také budou hrát významnou roli. Mnoho odvětví, jako například textilní průmysl, zažívají jasný obrat vývoje. Čínský podíl na tomto globálním trhu již nyní klesá.

Čínský hrubý domácí produkt dosáhne v roce 2025 7,6 miliard eur – dvojnásobku součtu HDP Německa a Indie. Současně ale Čína čelí novým výzvám. Jeden ze čtyř lidí bude v roce 2030 starší 60 let. Čína se blíží velkému demografickému problému. Zatímco počet důchodců rovnoměrně roste, pracovní síla do roku 2030 poklesne o 10 procent. To znamená o 100 milionů pracovníků méně.

Navíc snahy čínské vlády zlepšit podmínky na venkově zpomalují migraci do městských oblastí. Výsledný nedostatek pracovníků vyvolá tlak na růst mezd. Mzdy v Číně vzrostly o více než 250 procent od roku 1999. K jejich růstu přispěly i další faktory, jako protesty a stávky.

I když hlavním důvodem růstu nákladů jsou vyšší mzdy, kombinovaný efekt inflace a tlaku na snížení směnného kurzu dále přispívají ke ztrátě konkurenceschopnosti. K tomu se přidávají i vzrůstající náklady na export a dopravu. Od roku 2006 vzrostly v Číně exportní náklady mnohem více, než v ostatních zemích – 49 procent oproti celosvětovému průměru 13 procent. Transportní náklady také vzrostly, vzhledem k vyšší ceně pohonných hmot a rostoucí globální spotřebě energie. Proto Roland Berger předpokládá, že výrobní náklady v Číně vzrostou o 75 procent mezi roky 2010 a 2015.

„Dokonce i skutečnost, že se čínská vláda soustředí na ekonomický rozvoj, ohrožuje tradiční nízkonákladový model. Při pohledu na čínskou ekonomiku jasně vidíme odklon od oborů s nízkou přidanou hodnotou,“ řekl Constantin Kinský. Průmysl v Číně je tedy již nyní ve stádiu změny: „Klíčová odvětví, jako textilní průmysl, již dosáhly vrcholu a jsou nyní na cestě k poklesu tržního podílu,“ dodal Kinský. Mnoho společností proto zvažuje přesun do okolních států, jako je Vietnam, který nabízí mladší a spolehlivější pracovní síla, lepší obchodní vztahy a nižší výrobní náklady. „V Číně jsou stále příležitosti k růstu, ale pouze v oborech jako jsou polovodiče, obvodové desky a automobilový průmysl.“

I když doba nízkonákladové výroby v Číně končí, je zde stále mnoho příležitostí, jak ušetřit náklady. Čína například stále častěji nabízí daňové úlevy a slevy z cen pozemků v středních a západních oblastech a také pro high- a green-tech projekty. Kinský shrnul situaci takto: „Vytváření průmyslových parků s výhodnými podmínkami v těchto oblastech již nyní přitahuje nové investory. Mezinárodní high-tech společnosti v nedávné době zveřejnily plány na investice ve výši více než 3 miliard USD do výzkumných a vývojových center a výrobních závodů v Číně.“